Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi

11.4.1 Stadia chování v nemoci

11.4.1 Stadia chování v nemoci
 
  
Na chování lidí v nemoci mají vliv různé faktory, jako jsou věk, pohlaví, povolání, socioekonomický stav, náboženství, národnost, psychická stabilita, osobnost, vzdělání i způsob poddajnosti.
 
Stádia chování v nemoci jsou:
1. Stádium setkání se s příznaky - jde o přechodné stádium, během kterého začínají lidé zjišťovat, že něco není v pořádku, stádium má tři aspekty: fyzické prožívání příznaků (např. bolest), kognitivní aspekt (vysvětlení si příznaků) a emocionální odpověď (strach, úzkost) → během tohoto stádia se nemocní obvykle radí s blízkými o svých pocitech a příznacích,
 
2. Osvojení si role nemocného - druhé stádium, signalizuje přijetí nemoci, postižená osoba uvažuje, že příznaky jsou dostatečně závažné pro přijetí (asumpce) choroby → v tomto stádiu jsou nemocní zpravidla vystrašení, dokáží se zříci určitých činností, mohou vyhledat lékařskou pomoc,
 
3. Stádium kontaktu s lékařskou péčí nemocní lidé vyhledávají odbornou lékařskou pomoc ať už z vlastní iniciativy nebo na popud jiných → v tomto stádiu vyžadují tři typy informací: potvrzení svého onemocnění, vysvětlení svých příznaků, ujištění, že bude zase v pořádku (popř. předpověď následků),
 
4. Stádium role závislého nemocného 
- potvrdí odborník, že je osoba opravdu nemocná, stává se závislou na jeho pomoci
zavazující role (např. živitel rodiny, otec, matka, student, sportovec) ztěžují rozhodnutí zříci se samostatnosti,
- většina lidí se však smíří se svou závislostí na lékaři, i když se snaží uchovat kontrolu nad vlastním životem,
- v tomto období se nemocní často stávají tzv. pasivními příjemci,
 
5. Stádium uzdravení nebo rehabilitace - během tohoto období se pacient učí vzdát se role nemocného a vrátit se k předchozím rolím a funkcím:
- pro lidi s akutním onemocněním je role krátká a uzdravení bývá rychlé,
- pacienti s chronickými chorobami, kteří se musí přizpůsobovat novému životnímu stylu, mohou pokládat uzdravování za těžší.