Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi

2.3 Normativní, endogenní a exogenní stránky výchovy

2.3 Normativní, endogenní a exogenní stránky výchovy
 
  
Pedagogika nestuduje vlivy prostředí ani vlivy biologických činitelů na osobnost člověka, ale využívá poznatků sociologie, biologie člověka a dalších o tom, jak podmiňují působení výchovy:
1. normativní,
 
2. endogenní  (vnitřní):
dědičné faktory,
dravotní stav - momentální zdravotní indispozice (teplota, rýma),
trvalé (handicap duševní nebo fyzický člověka - okolní prostředí je nutné, aby se přizpůsobilo),
uspokojování vnitřních potřeb: fyzické (příjem potravin, tekutin, vylučování, práce vlastním tempem, potřeba aktivity a odpočinku) nebo psychické (potřeba lásky a náklonnosti, seberealizace, uznání),
biorytmus (někdo se učí ráno, jiný večer),
úroveň poznání a intelektu (zjistit počáteční úroveň osoby, kterou vyučuji),
schopnosti a dovednosti člověka,
volní a charakterové vlastnosti.
 
3. exogenní (vnější)
- vše co na jednotlivce působí zvenčí má vliv na formování jeho psychiky
- na člověka působí různé druhy podnětů:
prostředí - prostor, obsahující množství podnětů působících na jedince a na které on určitým charakteristickým způsobem reaguje,
- prostředí - přírodní, společenské, výchovné,
a) přírodní - složky okolí, které vytvořila příroda, ale i materiální hodnoty, které vytvořil člověk,
b) společenské - celoživotní zařazování jedince do subkultury, ve které žije,
c) výchovné - široký a mnohostranný komplex organizovaných a náhodných vlivů a podnětů - škola, rodina, organizace atd.
 
 
Hlediska prostředí:
podle velkosti prostoru - mikro (rodina), mezzo (škola) a makroprostředí (subkultura ve kterém žijeme),
podle jedince samotného - osobní (nejužší rodina, základy sociability), lokální (dům, ve kterém žije, nejbližší okolí, vrstevníci, se kterými se stýká), oblastní (škola, zájmové iniciativy, pracoviště), celospolečenské (uvědomění si sounáležitosti k subkultuře, ke které patří),
podle charakteru - venkovské (v dějinách pedagogiky bylo považováno za mravně nejčistší, protože na venkově k sobě mají lidé blíže a více se kontrolují navzájem), městské, velkoměstské (nabízí nejvíce nejkvalitnějších podnětů za předpokladu, že naučíme jedince si mezi nimi volit) a sídlištní (kvalitních podnětů obsahuje velmi málo a je prostorem pro řadu sociálně patologických jevů,
podle povahy činnosti - obytné (doma), pracovní (škola, pracoviště), rekreační (volný čas),
podle frekvence podnětů - podnětově chudé (poskytuje podnětů málo, nízké kvality nebo žádné), podnětově optimální (využívá individuálních a věkových zvláštností, možností a schopností dítěte, poskytuje mu podněty adekvátní), prostředí přesycené (podnětů mnoho, reakci na ně jedinec nezvládá),
podle struktury a skladby podnětů - podnětově jednostranné (rozvíjí jenom jednu stránku lidské osobnosti), podnětově mnohostranné (rozvíjí intelekt, city a vůli harmonicky a všestranně),
podle kvality podnětů - podnětově zdravé prostředí, podnětově vadné (týrání, zneužívání, zanedbávání, gamblerství atd.)