Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi

2.2 Vztah společnosti a výchovy, vývoj názorů na možnosti a způsoby výchovy

2.2 Vztah společnosti a výchovy, vývoj názorů na možnosti a způsoby výchovy
 
  
V historii pedagogiky byla formulována tři stanoviska charakterizující úlohu výchovy a ostatních činitelů ve vývoji člověka:
1) stanovisko zdůrazňující význam výchovy ve vývoji člověka - výchovný optimismus,
2) přeceňování možností výchovy,
3) podceňování možností výchovy - výchovný pesimismus, pedologie.
 
ad 1)
- představitelem J. A. Komenský,
- původ člověka vysvětluje v souladu se středověkou teologií,
- podle něj má člověk předpoklady k tomu, aby mohl být vychováván, je však třeba těchto předpokladů využít,
- ti, co se lidmi narodili, musí být vychováváni k tomu, aby se lidmi stali,
- podobný názor vztahu vrozených vloh a výchovy zastává A. Diesterweg - vlohy člověka jsou vrozené, jen tam, kde jsou vlohy, je možnost vývoje. Každý vývoj závisí na obou podmínkách - vlohách a podnětu. Bez podnětu není žádný vývoj,
- A. Diesterweg zdůrazňuje význam aktivity vychovávaného člověka.
 
ad 2)
- toto stanovisko zdůrazňuje, že čl. je především formován výchovou,
J. Locke - klade hlavní důraz na výchovu,
C.A. Helvetius - výchova silně ovlivňuje vývoj člověka,
- nedocenění biologických předpokladů a přecenění možností výchovy souvisí  u Locka s jeho odmítáním jakýchkoli vrozených idejí.
 
ad 3)
- představitelem zdůrazňující význam přírodních činitelů pro vývoj osobnosti člověka je J. J. Röusseau - dítěti má být ponechána správně řízená volnost, jeho názor, že čas nezískávat, ale ztrácet - do 12 let výchova negativní - dětem nevštěpovat ctnost a pravdu, ale uchránit jejich srdce před neřestí a omyly,
- pozornost je tedy věnována dítěti, zrání jeho organismu, navazování jeho vztahů k okolí,
pedocentrismus (řec. pais - dítě) nebo rovněž výchovný naturalismus (lat. natura - přirozenost, příroda),
- výchova reaguje na projevy dítěte a usměrňuje je, odstraňuje překážky, význam záměrného ovlivňování osobnosti čl. ustupuje do pozadí - výchovný pesimismus,
pedologie - rozvoj na počátku 20. stol., zakladatelem W. Stern  zdůrazňuje znalost dítěte - založil vědu o mládí, v souladu s ní má být upravováno školní vyučování a výchova, pozornost věnuje diagnóze duševních schopností žáka, ve škole podle něj mají působit psychologové,
- pedologie za determinující činitele vývoje žáka považovala vlivy dědičnosti a prostředí, tj. faktor biologický a faktor sociální - teorie dvou faktorů, jde tedy rovněž o tendenci podceňující význam výchovy ve vývoji žáka.