Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi
1.1 Pedagogika jako věda o výchově a vzdělávání
1.1 Pedagogika jako věda o výchově a vzdělávání
Definice
- definice pedagogiky jako vědy o výchově je základem pro její teoretické poznání a rozvíjení,
- zároveň je nutné upozornit, že každý pedagog a výzkumný pracovník v oboru pedagogiky má tendenci do definice promítat své světonázorové, filosofické nebo metodologické myšlení,
- je proto obtížné vytvořit definici, která by byla pokud možno neutrální,
- dá se tedy říci, že pedagogika je věda o výchově, která zkoumá výchovný proces jako jeden z nejvýznamnějších společenských jevů, analyzuje výchovný proces v celé jeho šíři, hledá všeobecně platné zákonitosti, pravidla, poučky, které odrážejí vztahy a souvislosti v konkrétní výchovné praxi,
- specifika vědního oboru pedagogiky spočívá v jeho úzké spojitosti s praktickou činností – výchovou: vychází z ní, zpětně se do ní vrací a ovlivňuje ji.
Historický vývoj pedagogiky jako vědy
- i když je výchova v podstatě stejně stará jako lidstvo, samotná věda o výchově vznikla až v novověku,
- do té doby se rozvíjela v rámci filosofických a teologických koncepcí,
- termín pedagogiky pochází z antického Řecka, kde paidagogos (obvykle vzdělaný otrok) pečoval v bohatých rodinách o děti (pais - dítě, agóge - vedení),
- v současném pojetí, se termín pedagogika užívá od raného novověku, kde zpočátku splýval s termínem „didaktika“,
- už ve starověkém Řecku klasikové antické filozofie, mezi něž patřili především Sokrates, Platon, Aristoteles a Demokritos formulovali zásady výchovy, snažili se vytvořit její ideál,
- na řeckou antickou filozofii navazovala pak díla filozofů období scholastik,
- velký rozmach výchovných teorií podnítila filozofie období humanismu a renesance, která ve své pedagogické rovině odráží výchovně vzdělávací problémy své doby a často svými názory na výchovu svou dobu předstihuje,
- velcí myslitelé této doby, mezi něž patří F. Bacon, R. Descartes, J. Locke (tito zdůrazňovali význam lidské osobnosti a jejího rozvoje), J. A. Komenský, J. J. Röusseau, J. J. Pestalozzi, položili ve svých dílech základ moderního systému vědy o výchově,
- J. A. Komenský vynikl tím, že vytvořil první ucelenější systém poznatků o výchově a vzdělání, a proto bývá pokládán za zakladatele vědy o výchově,
- v 19. století s dynamickým rozvojem společenských věd se začíná pedagogika vyčleňovat jako samostatný vědní obor, ve kterém jsou řešeny základní obecné, teoretické a metodologické problémy výchovy,
- v této době, především ve střední Evropě, vznikají specializované instituce, které mají za úkol rozvíjet teorii výchovy,
- za zakladatele moderní pedagogické teorie, která se v té době opírala o psychologii a etiku, je možno považovat Johanna Friedricha Herbarta, který na základě významných děl předchozích filozofů a pedagogů ve svých pracích, Obecná pedagogika vyvozená z cíle výchovy - 1806, Nástin pedagogických přednášek - 1835, naznačil předmět a strukturu samostatné vědní disciplíny,
- proces sebeuvědomování a konstituování pedagogiky jako samostatné vědní disciplíny můžeme chápat jako druhou etapu vývoje pedagogického myšlení, která trvá od 19. století až do dnešní doby,
- od konce 19. století a především v první polovině 20. století se v pedagogice objevují dva proudy:
a) proud filozofující – spekulativní povahy
b) proud kvantitativně přírodovědný – svou exaktností přiblížit se přírodním vědám (empirický) a liší se metodami, kterými chtějí dosáhnout výchovnou realitu k vytváření teoretické soustavy je však nutná jejich syntéza.