Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi
10.11 Osobnost lékaře a sestry
10.11 Osobnost lékaře a sestry
Osobnost (obecně): Člověk jako individuum s určitou společenskou rolí (lékař, sestry), pozicí (jak vnímá povinnost, sebe sama - hodnoty). Osobnost je člověk jako psychologický celek, do kterého patří zejména jeho povaha včetně osobnostních rysů, schopností, konstituce a zjevu. Tento celek má svůj svéráz a tvoří určitý typ, který je jedinečný a neopakovatelný. Vlastnosti osobnosti ovlivňuje věk, pohlaví sociální prostředí. Jednání osobnosti ovlivňuje její prožívání a chování. Její vrozené vlastnosti jsou temperament a vlohy (dispozice). Během života získává určité schopnosti, zájmy, charakter, volní vlastnosti.
Osobnost zdravotníka:
Sociální dovednosti
- dovednost komunikace, schopnost empatie, spolupráce.
Autoregulační schopnosti
- vysoké požadavky na morálku, odolnost ke stresu, sebezapření při neestetických výkonech, ukázněnost, taktnost.
Intelektové schopnosti
- dobrá vnímavost, pozornost, respekt.
Estetické schopnosti
- úprava osobního zevnějšku a okolí, dodržování hygienických zásad.
Senzomotorické schopnosti
- mikrokoordinace, makrokoordinace, dobrá senzorika.
Zdravotník by měl být:
- vyrovnaný, celkově tak působí harmonický,
- žádoucí je klidné vystupování,
- mít přiměřené sebevědomí, ne však povýšené, s pohotovými reakcemi v naléhavých situacích rozvážný a obezřetný tam, kde je možno závěry a rozhodnutí zvážit, případně se o nich poradit,
- měl by se učit ovládat a měl ba být trpělivý,
- neměl by vztahovat projevy nemocného primárně na sebe,
- měl by působit přesvědčivě,
- měl projevit smysl pro humor, ale bez ironie,
- významná je hodnotová orientace (zájem o člověka, práci, smysl pro povinnost, odpovědnost…).
Profesionální adaptace znamená:
- umět se ovládat,
- neprožívat věci příliš intenzivně (nedat najevo negativní emoce), aby se mohl správně rozhodnout a jednat),
- preferovat zájmy a potřeby klienta,
- chovat se ke všem klientům stejně,
- respektovat práva klientů,
- přisvojit si profesní standardy.
Maladaptace
- nedokonalé přizpůsobení novým pracovním podmínkám,
- získání špatných pracovních návyků,
- nepřisvojení si profesních standardů.
Profesní deformace
- projevuje se otrlostí, tupostí, lhostejností, která poškozuje klienta, nemusí však být záměrná, je projevem dlouhodobého neuvědomělého návyku na který nikdo neupozornil - v takovém případě si zvětšuje odstup od lidí, izoluje se od problémů, nevnímá individuální potřeby jedinců, práce mu nepřináší uspokojení.
Další deformací je emociální vyhoření zdravotníka angl. Burnout syndrom:
- je unaven svou profesí,
- stykem s lidmi, vlastním životem,
- nemá zájem o práci,
- nepřináší mu uspokojení, dělá ji automaticky,
- nevnímá potřeby okolí.
Proces syndromu vyhoření:
- nadšení, stagnace, frustrace, apatie, vyhoření.
Profesní deformaci mohou ovlivnit:
- pracovní přetížení,
- nízké platové ohodnocení,
- nízká odborná stránka,
- interpersonální vztahy,
- autokratické řízení,
- důsledkem může být iatrogenní poškození klienta atd.
Rady jak se vyhnout syndromu vyhoření:
Snižte příliš vysoké nároky. Kdo na sebe i druhé klade neustále příliš vysoké nároky, vystavuje se nebezpečí stresu. Přijměte skutečnost, že člověk je nedokonalý a chybující.
Nepropadejte syndromu pomocníka. Vyhněte se nadměrné citlivosti k potřebám druhých lidí. Pohybujte se v rozmezí mezi soucítěním a emocionálním odstupem. Nesnažte se být zodpovědní za všechny a za všechno. Čím více budete ostatním pomáhat, tím více budou bezmocní.
Naučte se říkat NE. Nenechávejte se přetěžovat. Řekněte ne, pokud budete cítit, že je toho na vás nakládáno příliš. Myslete někdy také na sebe.
Stanovte si priority. Nemusíte být všude a vždy. Nevyplýtvejte svou energii na nesčetné aktivity. Soustřeďte se na činnosti, které si vyberte jako podstatné.
Dobrý plán ušetří polovinu času. Zacházejte rozumně se svým časem. Rozdělte si rovnoměrně práci. Větší úkoly si rozdělte na dílčí etapy, které budete schopni zvládnout. Snažte se vyhnout odkládání práce.
Dělejte přestávky. Uvědomte si, že vaše zásoba energie je omezená. Nežeňte se z jedné činnosti do druhé.
Vyjadřujte otevřeně své pocity. Pokud se vás cokoliv dotkne, dejte to najevo. Udělejte to tak, abyste sami necitlivě nezasáhli druhého.
Hledejte emocionální podporu. Sdělená bolest, poloviční bolest. Najděte si „vrbu“, důvěrníka, kterému můžete otevřeně vylíčit svoje problémy.
Hledejte věcnou podporou. Všechny problémy nemůžete vyřešit sami. Není nutné lámat si se vším hlavu sám. Pohovořte si s kolegyněmi a kolegy, požádejte je o radu a o návrhy na řešení.
Vyvarujte se negativního myšlení. Jakmile zabřednete do hloubání a sebelítosti, řekněte si „stop“. Položte si otázku: „Co je na mně dobrého?“ Radujte se z toho, co umíte a dokážete. Užívejte také pozitivních stránek života. Vychutnávejte všechno, co podle vás má v životě nějakou hodnotu.
Předcházejte komunikačním problémům. Práci si dobře připravte, sdělte spolupracovníkům i klientům hned na začátku svá očekávání a cíle. Vyhýbejte se ukvapeným rozhodnutím, planým slibům, i výhrůžkám.
V kritických okamžicích zachovejte rozvahu. V konfliktní situaci se nenechávejte svést prvním negativním pocitem k impulsivnímu jednání. Uvědomte si váš manévrovací prostor a přiměřené způsoby řešení konfliktu. Konfliktní situaci můžete vyřešit paradoxní reakcí, nebo humorem.
Následná konstruktivní analýza. Projděte si zpětně kritické situace. Analyzujte svoje chování, navrhněte alternativy řešení. Zapojte do rozboru kolegyně a kolegy.
Doplňujte energii. Vaše práce není pupek světa. Vyrovnávejte pracovní zátěž potřebnou mírou odpočinku.. Věnujte se činnostem a vztahům, při kterých se cítíte dobře a které vás naplňují. Osvojte si relaxační techniky.
Vyhledávejte věcné výzvy. Buďte otevření novým zkušenostem, dále se učte a vzdělávejte. Rozšiřování obzoru a repertoáru komunikačních technik zlepšuje schopnost zvládat stres.
Využívejte nabídek pomoci. Jestliže máte pocit že v kritických situacích nereagujete dobře, měli byste se snažit změnit své chování. Přihlaste se do vhodného výcviku, zorganizujte mezi kolegyněmi a kolegy diskusní skupiny, požadujte na nadřízených supervizi vaší práce.
Zajímejte se o své zdraví. Berte vážně varovné signály vašeho těla. Zmírněte pracovní nasazení, dopřávejte si dostatek spánku, zdravě se stravujte, sportujte, udělejte si radost.
Snižte příliš vysoké nároky. Kdo na sebe i druhé klade neustále příliš vysoké nároky, vystavuje se nebezpečí stresu. Přijměte skutečnost, že člověk je nedokonalý a chybující.
Nepropadejte syndromu pomocníka. Vyhněte se nadměrné citlivosti k potřebám druhých lidí. Pohybujte se v rozmezí mezi soucítěním a emocionálním odstupem. Nesnažte se být zodpovědní za všechny a za všechno. Čím více budete ostatním pomáhat, tím více budou bezmocní.
Naučte se říkat NE. Nenechávejte se přetěžovat. Řekněte ne, pokud budete cítit, že je toho na vás nakládáno příliš. Myslete někdy také na sebe.
Stanovte si priority. Nemusíte být všude a vždy. Nevyplýtvejte svou energii na nesčetné aktivity. Soustřeďte se na činnosti, které si vyberte jako podstatné.
Dobrý plán ušetří polovinu času. Zacházejte rozumně se svým časem. Rozdělte si rovnoměrně práci. Větší úkoly si rozdělte na dílčí etapy, které budete schopni zvládnout. Snažte se vyhnout odkládání práce.
Dělejte přestávky. Uvědomte si, že vaše zásoba energie je omezená. Nežeňte se z jedné činnosti do druhé.
Vyjadřujte otevřeně své pocity. Pokud se vás cokoliv dotkne, dejte to najevo. Udělejte to tak, abyste sami necitlivě nezasáhli druhého.
Hledejte emocionální podporu. Sdělená bolest, poloviční bolest. Najděte si „vrbu“, důvěrníka, kterému můžete otevřeně vylíčit svoje problémy.
Hledejte věcnou podporou. Všechny problémy nemůžete vyřešit sami. Není nutné lámat si se vším hlavu sám. Pohovořte si s kolegyněmi a kolegy, požádejte je o radu a o návrhy na řešení.
Vyvarujte se negativního myšlení. Jakmile zabřednete do hloubání a sebelítosti, řekněte si „stop“. Položte si otázku: „Co je na mně dobrého?“ Radujte se z toho, co umíte a dokážete. Užívejte také pozitivních stránek života. Vychutnávejte všechno, co podle vás má v životě nějakou hodnotu.
Předcházejte komunikačním problémům. Práci si dobře připravte, sdělte spolupracovníkům i klientům hned na začátku svá očekávání a cíle. Vyhýbejte se ukvapeným rozhodnutím, planým slibům, i výhrůžkám.
V kritických okamžicích zachovejte rozvahu. V konfliktní situaci se nenechávejte svést prvním negativním pocitem k impulsivnímu jednání. Uvědomte si váš manévrovací prostor a přiměřené způsoby řešení konfliktu. Konfliktní situaci můžete vyřešit paradoxní reakcí, nebo humorem.
Následná konstruktivní analýza. Projděte si zpětně kritické situace. Analyzujte svoje chování, navrhněte alternativy řešení. Zapojte do rozboru kolegyně a kolegy.
Doplňujte energii. Vaše práce není pupek světa. Vyrovnávejte pracovní zátěž potřebnou mírou odpočinku.. Věnujte se činnostem a vztahům, při kterých se cítíte dobře a které vás naplňují. Osvojte si relaxační techniky.
Vyhledávejte věcné výzvy. Buďte otevření novým zkušenostem, dále se učte a vzdělávejte. Rozšiřování obzoru a repertoáru komunikačních technik zlepšuje schopnost zvládat stres.
Využívejte nabídek pomoci. Jestliže máte pocit že v kritických situacích nereagujete dobře, měli byste se snažit změnit své chování. Přihlaste se do vhodného výcviku, zorganizujte mezi kolegyněmi a kolegy diskusní skupiny, požadujte na nadřízených supervizi vaší práce.
Zajímejte se o své zdraví. Berte vážně varovné signály vašeho těla. Zmírněte pracovní nasazení, dopřávejte si dostatek spánku, zdravě se stravujte, sportujte, udělejte si radost.
Sebereflexe
Vnitřní dialog, který vedeme se sebou (uvědomění si výsledků svého jednání v konfrontaci s morálními normami nebo aspoň ideálního já). Svým myšlením kriticky posuzujeme určitou osobní problémovou situaci z různých úhlů:
- fáze popisná - Co dělám?,
- fáze informující - Co to znamená?,
- fáze konfrontující - Jak se to stalo, že jsem se stal takový, jaký jsem?,
- fáze rekonstruktivní - Jak bych měl dělat věci jinak? Reakce okolí na mé jednání a vystupování.
Sebevýchova znamená:
- naučit se sebereflexi,
- snažit se na sobě pracovat,
- pokud umíme naslouchat sobě, umíme naslouchat i druhým,
- další vzdělávání.
Sestra je úspěšnou, pokud: má možnost seberealizovat se, má osobnostní předpoklady v podobě těchto vlastností - citově zralá, čilá, důkladná, kritická, kritiku přijímající, loajální, nadšená, nezávislá, odvážná, pořádná, přemýšlivá, přizpůsobivá, spolehlivá, srdečná, sympatická, šetrná, taktní, ovládá jednotlivé ošetřovatelské úkony, má sebekontrolu, respekt k autoritám, má široký kulturní a společenský rozhled, smysl pro krásu, smysl pro humor….).