Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi
3.8 Učení
3.8 Učení
Učení:
- pojem učení je definován různě:
- je chápáno v širokém slova smyslu jako opak zděděného, vrozeného, instinktivního,
- nejde tedy pouze o učení ve škole, učíme se také chodit, mluvit, dodržovat společenské normy chování, získáváme různé zkušenosti,
- člověk se vlastně učí značné části svých duševních reakcí (nejenom poznávacích, ale i citových atp.),
- učení je vlastně utváření psychiky a osobnosti v průběhu vývoje jedince nejenom v mládí, ale během celého života,
- učení je podmíněno vnějšími změnami prostředí a je provázeno vnitřními změnami v psychice lidí, což se jeví i ve změnách jejich chování,
- výkon v učení v užším slova smyslu bývá znázorňován jednoduchým vzorcem
V = s. m (v = výkon; s = schopnosti; m =motivace)
jiný výklad:
- v širším slova smyslu - učení typické pro všechny typy vyšších organismů,
- základní formativní a regulační proces, který podmiňuje vznik a další funkci různých projevů a činností u člověka a vyšších živých organismů,
- v užším slova smyslu - učení spojeno s žákovou činností,
- je typické jen pro člověka, je vázané na školu, záměrně navozená činnost, jejímž cílem je získat určité vědomosti a dovednosti.
Proces učení:
- probíhá po celý život jedince, a to hrou i prací,
- řadí se k autoregulačním mechanismům, na jejichž základě se formuje vědomí, chování a osobnost jedince,
- jeho výsledkem je změna ve vědomostech, dovednostech, chování i osobnosti,
- každá změna ale nemusí odrážet vliv učení,
- proces učení probíhá v následujících fázích:
1. motivační fáze (uvědomujeme si pohnutky a motivaci proč se učit),
2. poznávací fáze (pronikání do učebního materiálu),
3. výkonná fáze (dojde k pochopení a vyřešení úlohy - k naučení, osvojení látky),
4. kontrolní fáze (prověřování správnosti řešení úlohy).
Styly učení:
- v tradiční škole se učí jednotlivé předměty, avšak dovednost naučit se učit má vyplynout spíše nepozorovaně, nenásilně z činností, které ve škole probíhají,
- naučit se jak se učit, je zde spíše "vedlejším produktem" školní práce,
- dítě na průběh učení nemusí příliš myslet; je cvičeno v tom, aby se dokázalo soustředit, začalo pracovat a u práce vytrvalo,
- metody neřízeného samoučení:
- metoda pokusu a omylu (žák by měl přijít na vhodné postupy při učení sám různými pokusy a omyly),
- metoda nápodoby algoritmu (učení podle vzoru či podle instrukcí, žák musí mít určitý návod jak postupovat, tento návod pak napodobuje, je vhodný u jednoduššího učiva a u úloh řešitelných podle algoritmu),
- metodou nápodoby neexistujícího typického žáka (žák se opírá o:
a) řízení prostřednictvím učitele a jeho pokynů a příkazů,
b) vnější motivaci prostřednictvím známek, trestů, pochvaly,
c) zpětnou vazbou prostřednictvím souhlasu, nesouhlasu, upozorněním na chyby).
- metody řízeného samoučení:
- řízené samoučení prostřednictvím návodu v příručkách, navštěvováním příslušných kursů apod. (žák se motivuje sám, tj. vnitřní motivací).
Druhy učení
1. Učení senzomotorické
- probíhá, když se dítě učí chodit, manipulovat s předměty, kreslit, psát, číst, učí se pohybovým aktivitám (př. všechny druhy sportovních činností, fyzická práce, hra na hudební nástroj, kreslení, tanec),
- na jeho základě získáváme předpoklady k vykonávání činnosti náročných na vnímání, pohyb, spojení vjemů s pohyby,
- výsledkem senzomotorického učení jsou senzomotorické dovednosti,
- ty jsou relativně trvalé, obtížně vyhasínají, důležitý je trénink a cvik,
- fáze metody osvojování senzomotorických dovedností:
- kognitivní - seznámení žáků s dovedností,
- fixační - praktické vykonávání pohybů, trvá řádově měsíce, postupně se získává automatická úroveň,
- zdokonalování - zvýšená rychlost, přesnost pohybů, trvá roky,
- senzomotorické dovednosti jsou narušovány únavou, nemocí, nesprávnou metodou cvičení, strachem,
- závisí také na osobnosti žáka.
2. Učení podmiňováním
- patří k nejjednodušším druhům učení, jeho možnosti jsou omezené, je však předpokladem dalších vyšších forem učení,
- je založeno na vytváření podmíněných reflexů, přičemž existují tři druhy podmiňování:
- klasické - vytváření dočasných spojů na základě podmíněných podmětů,
ten potom vyvolává stejnou reakci jako původní nepodmíněný podnět, děti se učí snadněji než dospělí, podněty, které jsou spojovány s původními nepodmíněnými podněty (bolest) se mohou stát podmíněnými podněty, které vyvolávají stejné reakce - lze tak získat strach z vody, zvířat apod.
- instrumentální - podmíněnou reakcí se stává určitá motorická činnost jedince, do popředí vystupuje aktivita subjektu, učení probíhá pokusem a omylem, největší význam má v dětství a stává se základem pro vyšší formy motorického učení,
- zástupné - jedinec se učí prostřednictvím pozorování někoho jiného, učí se zkušenosti někoho jiného, učí se tedy zástupně, má význam při udržování kázně ve třídě (pokud učitel zvládne žáka s vysokým sociálním statutem ve třídě, pak je účinek na ostatní žáky intenzivnější. Účinek závisí na úrovni agresivity žáků a ochoty spolupracovat s učitelem).
3. Verbální učení
- patří k nejrozšířenějším druhům učení u člověka je to vlastně osvojení posloupnosti reakcí, které mají verbální povahu,
- základem verbálního učení jsou asociace mezi slovy a symboly,
- výsledkem jsou pak vědomosti - soustavy představ a pojmů,
- Verbální učení:
- je ovlivněno vlastnostmi verbálního materiálu,
- čím rozsáhlejší látka, tím více času na osvojení potřebujeme, je nutné častější opakování,
- smysluplný materiál se učí rychleji, podobnost prvků v látce učení ztěžuje,
- je ovlivněno polohou učebního prvku v látce - nejlépe se pamatuje začátek a konec látky,
- prostřednictvím verbální učení si žáci osvojují základní informace o světě,
- představuje předstupeň pojmového učení a řešení problému.
4. Pojmové učení a řešení problémů
- jsou pokládány za nejvyšší druhy učení a jsou v nejtěsnějším vztahu k myšlení,
- člověk poznává svět prostřednictvím pojmů, věcí, míst, událostí,
- pojmy se vytvářejí na základě aktivní myšlenkové činnosti, představují produkty i prostředky myšlení, neustále se mění a vyvíjejí,
- při vymezení pojmu je třeba rozlišit tři termíny:
- předměty v realitě - seskupují do množin určité vlastnosti,
- pojem - poznání souboru podstatných vlastností dané množiny,
- slovo - slouží k pojmenování nebo označení prvku dané množiny.
- u pojmu rozlišujeme:
- obsah - dán kvalitou vlastnosti prvků množiny,
- rozsah - dán množstvím prvků množiny,
- pojmové učení zahrnuje vytváření a osvojování pojmů - postupuje se od jedinečného k obecnému (indukce) a od obecného k jedinečnému (dedukce),
- pro dítě je nejobtížnější vydělit podstatné znaky dané třídy, schopnost poznávat podstatné vlastnosti roste s věkem,
- pojmy vysoké úrovně obecnosti vyžadují značné nároky na úroveň abstraktivní myšlení.
Vztah učení a vyučování:
- školní vyučování - organizovaná forma výchovy - činnost učitele, ta probíhá
ve vzájemném vztahu s učením jako s činností žáka,
- pro obě činnosti, učitele i žáka, se užívá v něm.