Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi

3.7.7 Humanistické koncepce vyučování

3.7.7 Humanistické koncepce vyučování
 
  
Humanistická koncepce vyučování:
Doba: 90. léta 20. století
 
Východiska: 
- změna v pojetí cílů,
- pojetí dítěte jako bytosti plně rozvinuté a kompetentní,
- změna v přístupu učitele k žákovi, učitel je chápán jako facilitátor žákova učení,
- změna komunikace při vyučování,
- konstruktivistické pojetí vyučování, žák se stává konstruktérem svého poznání a svého učení,
- změna v pojetí metod a organizačních forem vyučování,
- změna v pojetí hodnocení žáků,
- učitelovo pojetí výuky,
- F. Tonucci charakterizoval dvě základní pojetí vyučování takto:
 
Transmisivní pojetí vyučování:
- žák neví, neumí a do školy přichází, aby se vše naučil (žák - nekompetentní bytost),
- učitel ví, umí a do školy přichází, aby vše naučil toho, kdo nic neví učitel - garant pravdy,
- inteligence je prázdná nádoba, která se postupně naplňuje kladením poznatků na sebe.
     
Konstruktivistické pojetí vyučování:
- žák ví a přichází do školy, aby přemýšlel nad svými poznatky, aby je organizoval, prohloubil, obohatil a rozvinul (žák - „nějak“ kompetentní bytost),
- učitel zajišťuje, aby každý žák mohl dosáhnout co nejvyšší úrovně za účasti a přispění všech (učitel - garant metody),
- inteligence je určitá oblast, která se modifikuje a obohacuje restrukturováním.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše