Farmakologie

5.1.2 Preklinické testování – farmakologický screening

V rámci preklinického testování (screeningu) se hodnotí biologická účinnost a toxicita nové látky, a to jak na molekulární, buněčné a orgánové úrovni, tak i na živém organizmu. Pomocí několika jednoduchých testů se ověřují její farmakokinetické vlastnosti (absorpce, distribuce a eliminace) a farmakodynamický účinek na jednotlivé systémy (mechanizmus účinku působení).
 
Testování in vitro
Probíhá na modelech tvořených buněčnými a tkáňovými kulturami lidských nebo zvířecích buněk a systémy s jednobuněčnými organismy (např. bakterie).
- molekulární úroveň: sleduje se vazba potenciálního léčiva na buněčné receptory,
- buněčná úroveň: zkoušky velikosti vyvolaného účinku,
- orgánová úroveň: stanovení farmakologické účinnosti a selektivity.
 
Testování in vivo
Experimentální zvířata mají v preklinickém testování nezastupitelnou úlohu. Pokusy na celém organizmu, které probíhají za přísného dodržování etických standardů zacházení s laboratorními zvířaty, jsou nutné k ověření účinku potenciálního léčiva na jednotlivé systémy (nervový, kardiovaskulární, trávicí, vylučovací, dýchací, endokrinní).
Výzkum probíhá jak na zdravých zvířatech, tak na zvířatech s modelovým onemocněním, u kterých se uměle navozuje patologický stav (např. hypertenze). Sleduje se terapeutický účinek možného léčiva, reakce organizmu na podanou dávku, ověřuje se vhodný způsob aplikace a léková forma. Nezbytné je rovněž prostudovat možnost výskytu nežádoucích účinků a stanovit, zda je látka natolik bezpečná, že je možné přejít do první fáze klinického hodnocení, která spočívá v prvním podání této látky člověku.
 
Testování bezpečnosti
Preklinické testování bezpečnosti potenciálního léčiva se provádí za účelem stanovení míry rizika jeho podání za přesně specifikovaných podmínek. Speciální studie toxicity potenciálního léčiva zahrnuje například sledování:
- karcinogenity: změny genetické informace vedoucí ke zhoubnému nádorovému bujení,
- mutagenity: změny genetické informace vedoucí ke změně vlastností následujících generací,
- teratogenity: účinek na reprodukční funkce (embryo, plod),
- akutní toxicity: účinek po podání jedné dávky,
- subakutní a chronické toxicity: účinek po opakovaném podání.