Farmakologie

5.4 Antiastmatika

5.4 Antiastmatika
 
 
 
Jako antiastmatika označujeme skupiny látek, které se používají k léčbě a profylaxi průduškového (bronchiálního) akutního i chronického astmatu (asthma bronchiale).
Bronchiální astma je poměrně rozšířené komplexní onemocnění dýchacích cest způsobené chronickým zánětem sliznic průdušek. U astmatických pacientů dochází k opakovaným reverzibilním obstrukcím průdušek - astmatickým záchvatům, které se projevují náhlou dušností (dechovou nedostatečností). Bronchiální obstrukce (ztížení průchodnosti/zúžení dýchacích cest) je způsobena bronchokonstrikcí (spazmem bronchů) a zánětem, který vede k otoku sliznice a hyperreaktivitě průdušek. Dušnost je provázena kašlem a často se zhoršuje během noci a časně ráno. Atopické astma může být způsobeno genetickou predispozicí nebo alergeny.
Účinkem antiastmatik dochází buď k rozšíření bronchů (bronchodilatancia) nebo potlačení zánětu (glukokortikoidy) či alergické reakce (antihistaminika, glukokortikoidy). Z hlediska mechanizmu a délky účinku rozlišujeme antiastmatika na:
úlevové látky – aplikují se při astmatickém záchvatu, potlačují jeho akutní obtíže, působí rychle, ale krátkodobě (krátkodobá bronchodilatancia);
protizánětlivé látky – indikací je dlouhodobá kompenzace/kontrola a prevence projevů astmatu, užívají se pravidelně (denně) a působí dlouhodobě (kortikoidy).
 
Antiastmatika lze aplikovat jednak systémově (formou tablet, injekcí) nebo cíleně do průdušek inhalační formou. Výhodou inhalační terapie je vyšší biodostupnost léčiva, rychlejší nástup účinku a méně nežádoucích účinků díky minimálnímu průniku léčiva do systémové cirkulace. Inhalační aplikace se provádí pomocí tlakového aerosolového dávkovače nebo speciálních inhalačních nástavců.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše