Farmakologie

7.2 Biologická léčba - cílená terapie

7.2 Biologická léčba - cílená terapie
 
 
Biologická léčba je založena na cíleném zásahu léčiv do klíčových mechanizmů karcinogeneze (vzniku nádoru), využívá poznatky o molekulách účastnících se regulace růstu, diferenciace a zániku buňky (apoptóze). Součástí biologické léčby může být také imunoterapie, která zásahem do imunitních reakcí ovlivňuje funkci imunitních buněk (aktivuje protinádorovou imunitu) - nádorové buňky se například stávají lépe rozpoznatelnými pro buňky imunitního systému.
 
Pro nádorové buňky je charakteristická aktivita proliferační, angiogenní (podporují tvorbu cév vyživujících nádor) a antiapoptotická, v cílené protinádorové terapii se proto používají inhibitory enzymů nutných pro proliferaci buněk nebo inhibitory procesů bránících apoptóze.
Podle účinku můžeme léčiva cílené terapie rozdělit na inhibitory:
- enzymatických reakcí (molekul signalizační kaskády, nádorové tyrosinkinázy) - antiproliferační účinek, jejich názvy mají koncovku – ib (imatinib, gefitinib),
- molekul ovlivňujících transkripci genů pro proteiny (monoklonální protilátky) - antiproliferační účinek a apoptózu podporující účinek, jejich názvy mají koncovku – ab (rituximab, cetuximab).
 
Biologická léčba je z hlediska výskytu a závažnosti nežádoucích účinků výrazně bezpečnější než chemoterapie, má ovšem také svá rizika a je finančně velmi nákladná. Proto se automaticky neaplikuje u všech nádorových onemocnění, je indikována pouze u přesně definovaných případů – např. u nádorů s prokázaným účinkem na konkrétní cílenou léčbu, v případě vyčerpání jiných možností terapie nebo v případě výskytu nežádoucích účinků předešlé léčby. Nové cílené léčiva (např. inhibitor nádorové tyrosinkinázy - imatinib) patří mezi nejúčinnější léčebné postupy u chronické myeloidní leukémie nebo myelomu, další indikací biologické léčby je například kolorektální karcinom.
Mezi nežádoucí účinky cílené léčby patří horečka, bolesti hlavy, kloubů a svalů nebo nevolnost.