Farmakologie

2.4 Antihypertenziva


 
Léčivé přípravky, které mají za úkol snižovat hodnoty krevního tlaku (TK) se nazývají antihypertenziva. Hodnoty krevního tlaku jsou podmíněny minutovým srdečním výdejem (MV) a periferní rezistencí v arteriolách (PR): TK = MV * PR. Čím větší je minutový srdeční výdej, nebo čím větší je rezistence v arteriolách, tím vyšší je krevní tlak. Jako maximální fyziologická hodnota krevního tlaku je udávána hladina systolického tlaku 130 mm Hg a hladina diastolického tlaku 80 mm Hg, tedy hodnota tlaku 130/80. Celosvětový trend zdravotnických organizací je neustále snižování této maximální hodnoty.  
             
Onemocnění, při němž jsou hodnoty krevního tlaku nad touto maximální hladinou, se označuje jako hypertenze. Rozlišují se dva typy, a to primární tzv. esenciální hypertenze (neznámá příčina) a sekundární neboli symptomatická hypertenze (hypertenze je příznakem jiného onemocnění).
 
Podle pokročilosti hypertenze jsou rozlišována 3 stádia:
I. stádium = lehká hypertenze: bez orgánových změn;
II. stádium = středně těžká hypertenze: alespoň u jednoho z orgánů došlo k orgánovým změnám (např. hypertrofie levé komory, proteinurie, angiopatie, poškození parenchymu ledvin a jejich důsledkům, jako je proteinurie, zvýšená hladina kreatininu v plazmě);
III. stádium = těžká hypertenze: již došlo k morfologickým změnám orgánů s poškozením jejich funkce.
 
Těžká akutní forma, kdy dojde k prudkému vzestupu krevního tlaku, se označuje jako hypertenzní krize.
Ke snížení krevního tlaku přispívá snížená konzumace soli (< 6 g NaCl/den) a alkoholu, omezení kouření, snížení tělesné hmotnosti, pravidelná fyzická aktivita, omezení stresu a zvýšený příjem nenasycených mastných kyselin a iontů K+, Ca2+ a Mg2+.
K léčbě hypertenze se využívá několik různých skupin farmak, a to buďto jednotlivá farmaka samostatně nebo farmaka z různých skupin v kombinaci.
Používaná farmaka:
- sympatotropní farmaka;
- vazodilatancia;