Farmakologie
1.3.3 Antidepresiva
Antidepresiva jsou léčiva sloužící k léčbě depresivních poruch, které se řadí k velmi častým onemocněním, ročně onemocní klinickou depresí okolo 5% obyvatel a to nezávisle na věku. Častěji depresemi trpí ženy než muži a nejčastěji se objevují mezi 25. a 40. rokem života. Depresivní poruchy jsou onemocnění spojená s poruchami nálady, ale ovlivněno je též myšlení, chování a fyziologické fungování organizmu. Depresivní pacienti většinou pociťují silnou únavu, vyčerpanost až malátnost, trpí pocity nedostatečnosti, méněcennosti, beznaděje a viny a mají zpomalené myšlení. Intenzita obtíží většinou kolísá v průběhu dne. Rizikovými faktory pro rozvoj deprese jsou období, kdy dochází k výraznějším změnám, jako je puberta, narození potomka, odchod do důchodu, u žen je to zejména šestinedělí či klimakterium. K dalším faktorům se řadí osamělost, chudoba či příslušnost k nějaké minoritě.
Podle závažnosti rozlišujeme:
a) Mírnou depresi – postižený je schopen fungovat v každodenním životě, jen je pro něj vše složitější, věci ho netěší, vyhýbá se přátelům a uzavírá se do sebe. Léčba bývá většinou ambulantní.
b) Středně těžkou depresi – nemocný zvládá jen s velkými obtížemi každodenní běžné činnosti, není schopen pracovat, má pocit vyčerpání, má porušeno soustředění, zpomalené myšlení, nemá o nic a nikoho zájem. Nemocný bývá v pracovní neschopnosti, většinou je léčba ambulantní či probíhá v denním sanatoriu, hospitalizace je nutná u pacientů se sebevražednými sklony.
c) Těžkou depresi – pacient se o sebe není schopný sám postarat, dost často tráví veškerý čas pouze v posteli. Trpí silnými poruchami nálady, silně je ovlivněno myšlení i pohyb. Dost často se objevují sklony k sebevraždě. Léčba probíhá vždy za hospitalizace.
Antidepresiva jsou většinou amfifilní molekuly, které mají za fyziologických podmínek kladný náboj, mají tak možnost se vázat jak ke specifickým proteinovým vazebným místům, tak se mohou akumulovat v lipidové dvojvrstvě. Po vazbě do lipidové dvojvrstvy ztrácejí antidepresiva snadno svůj kladný náboj a akumulují se v hydrofobním vnitřku membrány, snadno též mohou projít na vnitřní stranu membrány, kde opět získávají kladný náboj a mohou tak na vnitřní straně membrány interagovat s proteiny či záporně nabitými fosfolipidy (např. s fosfatidylserinem nebo fosfatidylinositolem). Po uvolnění do nitrobuněčného prostředí mohou ovlivňovat procesy v cytozolu, organelách nebo buněčném jádře.
Depresivní poruchy jsou spojovány s poklesem noradrenalinu, dopaminu a také serotoninu na synapsích limbického systému, což má za následek zvyšující se množství a senzitivita receptorů na postsynaptické membráně (up regulace). Antidepresiva upravují deficit i hypersenzitivitu receptorů - umožňují lepší přenos vzruchu v neurotransmiterových systémech mozku tím, že zvyšují dostupnost chemických přenašečů na nervových zakončeních. Podle mechanizmu účinku se rozlišují dvě základní skupiny antidepresiv:
a) Inhibitory monoaminooxidázy (MAO) někdy též označované jako thymoeretika, které působí intracelulárně, kdy brání degradaci neurotransmiterů uvnitř buňky, což vede k jejich zvýšené sekreci do štěrbiny a k down regulaci hypersenzitivních adrenergních a serotoninových receptorů. Příkladem MAO inhibitorů jsou moklobemid, brofaromin a toloxaton.
b) Inhibitory zpětného vychytávání neurotransmitérů jinak označované též jako thymoleptika inhibují zpětné vychytávání (reuptake) noradrenalinu, dopaminu a serotoninu ze synaptické štěrbiny do presynaptického zakončení, což vede ke zvýšení koncentrace mediátoru v synaptické štěrbině a postupnému snižování počtu i hypersenzitivity receptorů. Dnes již existují 4 generace thymoleptik:
I. generace: tzv. tricyklická antidepresiva – např. nortriptylin, norimipramin, dosulepin, amitriptylin, imipramin a klomipramin;
II. generace: je k nim lepší snášenlivost než u 1. generace, mají silnější účinek a nejsou kardiotoxické – např. maprotilin, mianserin, trazodon, viloxazin;
III. generace:antidepresiva se selektivní inhibicí zpětného vychytávání serotoninu jsou dnes velmi často léky volby u depresí, slouží k dlouhodobému podávání – např. maprotilin, mianserin, trazodon, viloxazin;
IV. generace: antidepresiva se selektivní inhibicí zpětného vychytávání noradrenalinu – např. reboxetin, venlafaxin.