Farmakologie

6.2 Antivirotika

6.2 Antivirotika
 
 
Antivirotika nebo též virostatika se využívají k léčbě virových onemocnění, i když se používají velmi zřídka, a to k léčbě závažných onemocnění virového původu a u pacientů s oslabenou imunitou. K léčbě běžných virových onemocnění jako rýma, infekce z nachlazení, chřipka, se využívá léčba symptomatická (analgetika, antipyretika). Proti některým virovým onemocněním se preventivně očkuje (chřipka, hepatitida, dětské infekce).
 
Antivirotika působí na různé úrovně reprodukčního cyklu virů v hostitelském organizmu, jeho hlavní kroky jsou:
- průnik virů do hostitelské buňky – adsorpce, penetrace;
- uvolnění virové nukleové kyseliny do hostitelské buňky – tzv. odpláštění;
- syntéza funkčních proteinů (enzymů) potřebných k replikaci nukleové kyseliny – tzv. časné proteiny;
- replikace nukleové kyseliny;
- syntéza strukturních složek viru (jednotlivých komponent pro složení virů, např. strukturální bílkoviny) - tzv. pozdní proteiny;
- zrání virionů (jednotlivá částice viru schopná infikovat hostitelskou buňku) - sestavení nových virionů z jednotlivých komponent;
- uvolnění (vyplavení) virionů z hostitelské buňky (vede k poškození nebo smrti buňky).
 
Podle mechanizmu účinku na reprodukční cyklus virů můžeme antivirotika rozdělit na antivirotika:
- inhibující adsorpci virů na hostitelskou cílovou buňku – γ-globuliny (specifické protilátky);
- blokující průnik virů (penetraci) do hostitelské buňky - amantadin, rimantadin;
- inhibující intracelulární syntézu tzv. časných proteinů, pozdních proteinů či nukleových kyselin virů - pyrimidinová a purinová analoga, idoxuridin,  vidarabin, acyklovir, ganciklovir, cidofovir;
- inhibující sestavení a uvolňování virových částic – interferony (např. léčba virové hepatitidy B a C);
- inhibující reverzní transkriptázu – retrovirová antivirotika, zidovudin, ritonavir, nevirapin.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše