Komunikace

8 Verbální komunikace

8 Verbální komunikace
 
 
Zopakujeme si, že termín komunikace pochází z latinského slova „communicare“, které má více významů, ale prioritní je s někým něco sdílet, vyjadřovat se, spojovat se a spoluúčastnit se. Komunikace je sociální akt, druh interakce. V tomto smyslu komunikace jako druh sociální interakce znamená jednak jednostranné sdělování informace nebo jejich vzájemnou výměnu.
 
Kromě výměny informací si sdělujeme také věci o sobě, o svém prožívání skutečnosti a poznávání světa, také o vzájemném vnímání a pocitech. J. W. Vander Zanden definuje komunikaci jako „proces, jímž lidé předávají informaci, ideje, postoje a emoce jiným lidem“. Základním dorozumívacím prostředkem jsou slova, gesta a jistě také chování. Slova, gesta a chování nám umožňují, abychom se mezi sebou dorozuměli, ale také porozuměli tomu, co nám sděluje druhý člověk. Každá kultura má svůj národní jazyk, kterým se dorozumívá, ale také specifická gesta, postoje a chování. Abychom rozuměli této kultuře, musíme ovládat její národní jazyk.
 
Informace, ideje a pocity můžeme předat jiným lidem osobním kontaktem, to je vzájemnou interakcí dvou i více lidí buď tváří v tvář, nebo prostřednictvím komunikačního prostředku. Z tohoto hlediska dělíme komunikaci na přímou a nepřímou.

Přímá komunikace
Přímá komunikace mezi lidmi je jedinečná a nenahraditelná. Je součástí našeho každodenního života mezi lidmi, v lidské společnosti. Zahrnuje vzájemnou interakci nejméně dvou lidí tváří v tvář. „přímá komunikace mezi dvěma lidmi je setkání a konfrontace dvou živých bytostí, „dvou vnitřních prostředí“, dvou jedinečných a nezaměnitelných ,,osobnostních fondů“ (NAKONEČNÝ,1999).
Přímou komunikaci můžeme rozdělit na verbální a neverbální. Oba typy se různým způsobem prolínají, oba ovlivňují naše myšlení, chování, jednání.
Komunikaci můžeme rozdělit do několika druhů podle toho, jaké významné a nápadné znaky v nich převládají. Můžeme komunikovat pomocí slov, tedy řečí, pak jde o komunikaci slovní - verbální. Každou verbální komunikaci však doprovází komunikace neslovních, neřečových prostředků - gesta, postoje, výraz tváře, vzdálenost mezi hovořícími, pak jde o komunikaci neverbální.
 
Nepřímá komunikace
Nepřímou komunikaci lze definovat jako komunikaci, kdy se mezi komunikující vkládá určitý komunikační prostředek, to znamená, že lidé spolu mohou komunikovat prostřednictvím určitého písemného sdělení - dopisů, tištěných publikací - časopisů, knih, ale také pomocí telegrafu, rozhlasu, televize, telefonu, mobilu, počítače.
Nepřímá komunikace je zprostředkována komunikačními médii a médium je v nepřímé komunikaci vždy odděleno od komunikátora a to prostorově i časově.
 
Literatura:
BOROŇOVÁ, J. 2010. Kapitoly z ošetřovatelství I. Praha: Maurea, 2010. 196 s. ISBN 978-80-902876-8.
ČECHOVÁ, V., MELLANOVÁ, A., ROZSYPALOVÁ, M. 2001. Speciální psychologie. Brno: IDVPZ, 2001. ISBN 80-7013-243-4.
HONTZ, C. A. 1998. Nekonečné možnosti. 2. přeprac. a rozš. vyd. Košice: Amicus, 1998. 119 s. ISBN 9638518812.
LEWIS, D. 1989. Tajná řeč těla. Praha: VICTORIA PUBLISHING, 2010. 226 s. ISBN 80-85605-49-X.
NAKONEČNÝ, M. 1999. Sociální psychologie. Praha: Academia, 1999. 287 s. ISBN 80-200-0690-7.
SLÁMOVÁ, J. 2012. Komunikace a předávání informací. Praha: PHOENIX Duopol, 2012. ISSN 1214-1984.
STOKES, G., WHITESIDE, D. 1996. Zlepši uvědomění učení. Burbank: Magnolia Boulevard, 1996. 122 s. ISBN 0-918993-77-6.
VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G. 2006. Komunikace pro zdravotní sestry. Praha: Grada, 2006. 144 s. ISBN 80-247-1262-8.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše