Komunikace

6.1 Pojem poznání

6.1 Pojem poznání
 
 
Poznání je projev odrazu a reprodukce skutečnosti v lidském myšlení. Poznání je podmíněno zákony společenského vývoje.
Teorie poznání se nazývá NOETIKA, která zkoumá poznávání člověka vzhledem ke světu a vychází ze základní filozofické otázky.
 
Teorie rozděluje poznání na hledisko filozofické a psychologické
 
1.  Filozofické hledisko poznání - hlavní noetické směry:
Empirizmus - zkušenost – reflexe
Senzualizmus - smyslová zkušenost, vnitřní zkušenost
Racionalizmus - intelektuální zkušenost (ratio – tvůrčí síla intelektu)
Realizmus- realita uchopená smysly - konsensuální, neboli objektivní realita (vylučuje prožívání a sebeuvědomování ve změněném stavu vědomí)
Idealizmus - je opakem realizmu, logické vztahy, které rozum vyvozuje, nemají podklad v reálných předmětech, nýbrž jsou výtvorem ducha. Veškeré bytí je vědomí, vnější svět je jeho odrazem. Vnější svět je pouze zpředmětněním myšlenky. Objektivní idealizmus učinil východiskem obecné vědomí, nikoliv osobní, tedy absolutní rozum. Racionalizmus se snaží naproti tomu veškeré vědomí vyvodit z nejvyšších rozumových principů (matematické vzorce, geometrické tvary).
Kriticizmus – hledisko mezi empirizmem a racionalizmem.
Intuicizmus – upřednostňuje vnitřní nazírání a intuici.
 
S pojmem poznání souvisí i pojem pravdy
Jednotlivé filozofické školy v historickém vývoji společnosti rozlišovaly 4 základní kategorie pravdy (kategorie dialektického materialistického přístupu):
- Objektivní pravdu - Sokratova škola
- Subjektivní pravdu - Sofisté, rétorici, moderní pragmatici
- Absolutní pravdu
- Relativní pravdu
 
Současné poznání vychází z realizmu. Poznáváme objektivní skutečnost - konsensuální realitu, kdy všechny věci okolo nás skutečně existují. Předmětem smyslového poznání nejsou naše subjektivní představy, nýbrž objektivní svět.
 
2. Smyslové - názorné poznání
Uskutečňuje se v procesu čití a vnímání a doznívá ve formě představ. V procesu myšlení vznikají všeobecné pojmy, které jsou prvotním a přímým předmětem tzv. intelektuálního poznání, neboli pojmového a abstraktního. Ze základních pojmů tvoří rozum soudy, úsudky a závěry, jimiž se rozumové poznání ukončuje.
Objektivní realita kolem nás je skutečnost našeho každodenního života, která nás obklopuje. Je rozdíl mezi vnímáním (poznáváním) skutečnosti člověka západní kultury, východní kultury, ale i člověka vychovaném v mechanistickém světovém názoru nebo zastánce celostního pojetí světa. Vždy záleží na úhlu pohledu, z jakého se na naši skutečnost díváme. Je to naprosto zásadní, protože vždy vidíme skutečnost přes oči vlastní jedinečnosti a osobní zkušenosti. Vnímání skutečnosti je vždy podmíněno stavem naší mysli.
           
Karteziánsko-Newtonovský světový názor poznává pravdu řádu reálného.
Poznání pravdy je řádu ideálního.
 
3. Psychologické hledisko poznání
Duševní poznávací funkce poznávají objektivní i subjektivní skutečnost. Zajišťují orientaci v prostředí a základní předpoklad komunikovat s okolím.
 
Postup zpracování informací: Informace z prostředí jsou zaregistrovány smysly.    Pomocí smyslů skutečnost pociťujeme a vnímáme výběrovým způsobem. Informace se octne v centru naší pozornosti. Informace jsou zaznamenány a uchovány v paměti. Dále jsou reprodukovány v představivosti a v nové celky seskupovány v obrazotvornosti. Poté pro možnost porovnání s minulou zkušeností a zhodnocení situace jsou informace analyzovány v myšlení a jejich správné vyhodnocení bude signalizovat emotivita.
 
Duševní procesy rozdělujeme na poznávací, citové a volitivní
A. Poznávací - kognitivní: pociťování - vnímání, pozornost, paměť, představivost, obrazotvornost, myšlení
B. Citové: emotivita, stavy srdce a vytoužené stavy mysli
C. Volitivní: procesy vůle, chtění a rozhodování