Komunikace

3.5 David Bohm a jeho pohled na novou skutečnost (1917 - 1992)

3.5 David Bohm a jeho pohled na novou skutečnost (1917 - 1992)
 
 
Systémově holistický světový názor tak umožnil nové pohledy ve vnímání skutečnosti. Vnímání skutečnosti je podmíněno stavem naší mysli a při změně předpokladů dochází i ke změně skutečnosti. Náš pohled mohl být doposud smyslový, jiný se nepřipouštěl.
 
Pohled Davida Bohma, významného teoretického fyzika a někdejšího spolupracovníka Alberta Einsteina, je zcela jiný. Vychází z teorie kvantové fyziky, „holografie“ a vědecké závěry ho motivují k vytvoření holografického modelu vesmíru. David Bohm se domnívá, že svět, který vnímáme prostřednictvím svých pěti smyslů a nervového systému je jen nepatrný zlomek reality a nazývá ho tzv. „rozvinutým“, neboli explikátním“ řádem. Naše vjemy a veškeré prožívání současné reality má však svůj zdroj v mnohem hlubší a rozsáhlejší matrici - v tzv. zavinutém, neboli implikátním řádu.
Implikátní řád je úroveň reality, která není přístupna smyslům, ani newtonovsko-racionálnímu vědeckému zkoumání. Jinými slovy to, co vnímáme jako realitu se podobá promítnutému holografickému obrazu. Realita je zde soudržný, neporušený celek, který se podílí na nikdy nekončícím projektu změny, to je na tzv. holografickém pohybu (BOHM, 2006).
 
Pro Bohma osvětluje holografická teorie i myšlenku, že energie, světlo a hmota se skládají z interferenčních obrazců, které nesou informace o všech ostatních vlnách světla i hmoty s nimiž se dostaly do přímého nebo nepřímého kontaktu. Podle D. Bohma představuje každá část energie a hmoty mikrokosmos, který obsahuje celek. Považuje vědomí za integrální součást celé vesmírné struktury.
 
Život nelze proto již chápat jako produkt neživé hmoty. Hmota a život jsou abstrakce, které byly odděleny z holografického pohybu - jakožto nedílného celku. Tento nový model nabízí zcela nové možnosti chápání vztahů mezi částí a celkem. V holistickém pojetí není část zlomkem celku, ale za určitých podmínek odráží a obsahuje celek.
Práce Davida Bohma ve fyzice úzce souvisí s pracemi Karla Pribrama v neurofyziologii. Tento světoznámý neurochirurg dospěl po mnoha letech výzkumů k závěru, že teprve pochopení holografických principů, může vést k vysvětlení paradoxních a nepochopitelných schopností mozkové činnosti.