Komunikace
21 Psychosomatické bloky v komunikaci
21 Psychosomatické bloky v komunikaci
21.4 Testovací otázky
Mezi základní psychosomatické bloky zařazujeme na prvním místě stres. Stres je proces, který většinou vzniká jako odpověď na nadměrné požadavky kladené na naše tělesné, ale i duševní rezervy.
Stres - doslovně přeloženo znamená zatížení nebo napětí. Vzniká, když je organizmus vystaven tlaku a mobilizuje celou svoji energii, aby tomuto tlaku odolal. Je-li organizmus schopen tlak vyrovnat nebo se ho zbavit, přestává podléhat stresu. Jiná definice vidí stres je soubor podnětů, nadměrně a nepříznivě zatěžujících organizmus v oblasti duševní i tělesné.
Existuje více druhů přirozeného stresu, který přináší život a kterým se většinou organizmus nevyhne. Významným činitelem stresu je tlak prostředí. Jako příklad můžeme uvést řidiče automobilu na frekventované dálnici. Je stále ve stavu soustředěné, až vypjaté pozornosti, jinak by riskoval ohrožení života svého, nebo spolujezdců. Stejné napětí mohou pociťovat chirurgové, sportovci, učitelé nebo vojáci, vystaveni tlakům skupiny a odpovědnosti.
Od nepaměti byl stres vlastně přípravou na boj nebo útěk a umožňoval člověku vypořádat se s náročnou situací, před kterou byl postaven. Dříve to byla obvykle fyzická záležitost, dnes je startovacím momentem stresu ponejvíce duševní stav. Tomu, co nás stresuje, říkáme stresor.
Mezi nejčastější příčiny stresu lékaři a psychologové řadí:
- časovou tíseň, práce pod tlakem
- konflikty v mezilidských vztazích
- nadměrné požadavky na výkonnost
- nadměrnou nebo naopak velmi chudou stimulaci
- očekávané ohrožení a emoční stav
- ztrátu nebo úmrtí blízké osoby
- ekonomické a partnerské starosti
- nezaměstnanost, nudu
- onemocnění a zdravotní problémy
Sergej Lazarev, významný ruský psycholog, filozof a bioenergetik, kterému se podařilo odhalit mechanizmus lidské karmy (zákona příčiny a následku) a vidět hlubinné struktury duše, určující nejen naše zdraví, ale i osud, se o stresu vyjádřil jako o ztrátě toho, k čemu jsme připoutaní. Čím větší je připoutanost, tím větší je stres. Připoutanost k různým aspektům lidského štěstí přináší závislost, zvyšuje agresivitu a začínají nemoci.
Stres to je nejen bolest, je to vlastně změna obvyklého způsobu života. Je to ztráta něčeho drahého srdci, k čemu jsme připoutaní. Špatně snáší stres také ti, kteří neumí dávat. Ten, kdo žije v souladu s řádem života, jedná laskavě, trpělivě a pozorně sám se sebou i s ostatními lidmi, obvykle přežije ve zdraví jakoukoliv náročnou situaci.
Lazarev upozorňuje, že naše civilizace teď vchází do období velkých změn. „V současnosti jsme svědky velké globální krize a jsme na jejím začátku. Stresové situace mohou narůstat. A jestliže budeme na stres reagovat s pocitem strachu, odsuzováním, nespokojeností nebo agresivitou, všechno se bude hromadit v našem podvědomí a můžou vypuknout epidemie nemocí nebo i přírodní katastrofy, protože naše energie ovlivňuje Zemi (LAZAREV, 1996).
Stres je vyvoláván běžně v mezilidských vztazích všech kategorií: v partnerských, rodičovských, subordinačních i mezi přáteli. Také přírodní síly, které nás ovládají, vyvolávají stres – například gravitace. Vleže odpočívá vyčerpané tělo, v pohybu dobrovolné aktivity se zase regeneruje vyčerpaná psychika. Ve stoje a pohybu mobilizujeme energii, abychom tíži vrovnali. Stání bez pohybu (např. hradní stráž), odebírá poměrně vysoké množství energie pro vyrovnání tíže, což se projeví rychle nastupující únavou. Tak se stání stává vysokou zátěží, vedoucí ke stresu až ke zhroucení.
Stres můžeme charakterizovat jako stav, který prudce ovlivňuje tělo i psychiku, ničí tělo, způsobuje selhání malému, či velkému množství buněk. Následná obnova pak probíhá v obou částech:
1. v části fyzické je nutno regenerovat tělo pohybem nebo naopak klidem, stravou, nápoji, teplem i světlem,
2. v části psychické pak prací na sobě, sebeuvědoměním, sebe přijetím, sebeúctou, ale také ochotou věci jinak vidět, pojmenovat je a řešit, ale hlavně neodkládat. Takový postup se nazývá uskutečňováním Volby.
Když obnova neprobíhá rychle, aby dokázala reagovat na destruktivní procesy, vzniká nemoc, jako výsledek nahromaděných stresů. Většinou se jedná o přepracování, nedostatek spánku, permanentní vysokou zátěž, dysfunkci tělesných systémů, zátěžové okolnosti, deficit ve stravování, ale také stresují vztahové záležitosti a negativní emoce. Tělo se snaží okamžitě bez ohledu na druh stresu vzniklou škodu napravit a vytvořit podmínky pro regeneraci nebo i záchranu.
Literatura:
LAZAREV, S. N. 1996. Diagnostika karmy. Soustava autoregulace pole. Praha: Slovart, 1996. 160 s. ISBN 978-80-85871-95-5.
LEWIS, D. 1989. Tajná řeč těla. Praha: VICTORIA PUBLISHING, a. s., 1989. 226 s. ISBN 978-80-85605-49-X.
STOKES, G., WHITESIDE, D. 1998(b). Strukturální neurologie. Košice: Amicus, 1998. 47 s.