Komunikace

26.2 Je možno posuny paradigmat ovlivnit

26.2 Je možno posuny paradigmat ovlivnit?
 
 
Právě proto, že posuny vytvářejí mohutné změny, které mohou vytvořit nové myšlenkové vzorce, nebývají vždy vítány vládnoucími skupinami se silnými vlivy na klíčové oblasti lidského života, podmíněné zejména finančními toky, územními nároky a mocí.
 
Je nutno uvést i druhou stranu mince, kterou je otázka, koho by mohl posun paradigmatu např. ve vědě, dejme tomu ve fyzice, ohrozit.
 
Vždy se najde skupina, která z jistých důvodů nehodlá předat lidstvu nové, revoluční objevy, které by narušily ustálené myšlenkové vzorce, systémy přesvědčení, axiomy, ale také toky peněz, provázané na určité loby. Příkladů by mohla být celá řada. Za všechny uveďme kauzu významného fyzika, vynálezce revoluční technologie, generující čistou energii (vynálezce baterie na volnou energii -M. De Geus). Úřední prohlášení sice uvádí přirozenou příčinu náhlé smrti, ale vědci, obeznámeni s ohromným dopadem jeho vynálezu na současné mocenské struktury, považují smrt za úkladnou vraždu. Nová technologie získávání čisté a levné energie by mohla odstavit ropu a s ní astronomické zisky ropných magnátů na vedlejší kolej.
V průběhu celé historie nalézáme mnoho snah o zamezení posunu lidského poznání (posunu paradigmatu) zvláště ze strany katolické církve, kdy poslušnost duchovním (církevním) hodnostářům byla vždy nadřazována nad vyciťování vlastním duchem a nad smysl evangelií. Například římské (franské) pojetí křesťanství spočívalo vždy v zevním, scholastickém a povrchním pojetí písem. Rozjímání, přemýšlení a vyciťování bylo zakázáno, mystická gnóze a ezoteričnost nauky byla potírána jako hereze (STANĚK, 2005).
 
V 17. století odsoudila katolická církev italského vzdělance Galilea, a sice pro jeho vědecky správné, ale nábožensky nepatřičné tvrzení, že Země obíhá kolem Slunce. Dnes již to není náboženské dogma, co brání překonání mylných překonaných představ, čerstvými myšlenkami. Odpor vůči novým, mnohdy prokázaným objevům, dnes vyvěrá přímo z jádra vědeckého společenství.
 
„Čistotu“ vědy přísně střeží samozvaně zavedená inkvizice jménem: „peer review“, jak píše ve své knize nezávislý britský vědec James Lovelock: „Kveluranti už sice nejsou uvrhováni do vězení, ale tato konkrétní inkvizice může ničit jejich kariéry cenzurou publikací a nedoporučením financí na výzkum.“ Tak i ve vědě, nikoliv pouze v ideologii jsou černí disidenti, kteří jsou mnoha způsoby efektivně umlčováni kolegy vědci.
 
Americký filozof Thomas Kuhn, o kterém jsme se již zmínili v souvislosti s knihou: „Structure of Scientific Revolutions“ - Struktura vědeckých revolucí, uvádí, že vědci zkoumající určitý předmět, sdílejí určitý soubor principů nebo vzorů, které užívají k interpretaci všech společně pozorovaných fenoménů. Proto je žádný důkaz nepřesvědčí, že jejich paradigma je špatné, nebudou se zabývat ani seberacionálnějšími argumenty a dokonce mohou odmítnout jim vůbec naslouchat. Proto nové myšlenky vyžadují velkou odvahu. Pokroku je dosaženo tehdy, když někdo zpochybní převládající názor. Podle Kuhna změnu paradigmatu nemůže přivodit nic menšího, než intelektuální ekvivalent politické revoluce (KUHN, 1997).
Vlastními paradigmaty se musíme zabývat vždy, když se rozhodneme utvořit v našem životě změny, protože z těchto paradigmat se naše chování a jednání odvíjí. Pokud nezískáme na situaci jiný pohled, k žádné změně nikdy nedojde. (Získání úcty, lásky a obdivu). Je důležité však vědět, že „brána změny“ se otvírá vždy pouze zevnitř, nikoliv zvenku. Jinými slovy - nikdy nezměníme druhého člověka, pokud si to on sám nebude přát a nerozhodne se.
 
V souvislosti s paradigmaty, které utvářejí společenské vědomí, je dobré se zmínit o dvou kategoriích lidí:
1. Lidé primární velikosti - mají opravdovost ve svém charakteru
2. Lidé druhé velikosti - dosáhli společenského uznání svého talentu nebo potřebnosti, ale postrádají primární velikost (jsou to obvykle osobnosti mající jméno - politici, herci, zpěváci, bohatí podnikatelé, mediální „hvězdy“ aj.).