Komunikace

5.1 Bližší poznání dialektiky principů dávání a přijímání

5.1 Bližší poznání dialektiky principů dávání a přijímání
 
 

Energie této planety, stejně jako energie kosmu se řídí zákonem polarity, to znamená, že probíhá po ose „Dávání“ a „Přijímání“. Abychom mohli cokoliv dát, musíme to nezbytně nejdříve přijmout. Nejde o slovní hříčku, dát nemůžeme nic, co sami nemáme. Abychom to mohli mít, tak to musíme dát nejdříve sobě. To je zákonitost energetické výměny.

 

Na počátku celého procesu dávání je tedy proces přijetí. Přijímáme - dáváme to sami sobě, abychom to mohli následně předat dál. Nikdy nemůžeme nic dát, pokud to sami nemáme. Teprve když to máme, můžeme to dát, abychom mohli cokoliv přijmout.

 Nikdy nedostaneme od zevního světa (okolí) trvale nic, co jsme sami nedali. Očekávání, že přijde do našeho života někdo, kdo, se o nás dokonale postará, vytvoří pro nás příjemný život, zabezpečí nás a bude nás milovat, je iluzorní představa zejména mladých lidí.

 

Dostáváme-li od druhých to, co nás těší, je pro nás příjemné, neměli bychom zapomínat na dvě slova, která potvrzují (upevňují) příjemná naplnění: jsou to vděčnost a důstojnost. Přijímat s vděčností je projevem důstojnosti dávat.

Ten, kdo neumí přijímat (např. práci druhého, snahu, respekt, loajalitu, pozitivní úsilí, spolehlivost aj.), je ve skutečnosti neschopen dávat. Dávat a přijímat jsou dva aspekty univerzální kosmické energie, jsou to dvě stránky téže mince.

Přijímání se neomezuje pouze na materiální stránku. Přijmout laskavost, kompliment, obdiv nebo respekt v sobě zahrnuje schopnost dávat je jiným.

Je dobré také vědět, že nedostatek úcty, obdivu, zdvořilosti a jiných pozitivních vyjádření vůči druhým lidem, vytváří stav neustálého nedostatku jako vnitřního pocitu, který není závislý na stavu financí.

 

Holistické pohledy v psychologii i v komunikaci citují mnoho zákonitostí na téma dávání a přijímání. Jedním ze zákonů prozřetelnosti je známé: „čím víc dáváme, tím více přijímáme“.

Považuje-li člověk prosperitu za příležitost dávat, je to důkaz, že správně uplatňuje pravidlo „dávání a přijímání“, které je základem morálního a materiálního bohatství. V západní civilizaci čím dál tím více vládne nenasytnost. Lidé chtějí stále více a většinou na úkor druhých.

Prosperita však není sportovní disciplína ani soutěž, proto není třeba být mnohem bohatším a úspěšnějším, než ti ostatní. Kdo podlehne tomuto trendu, zříká se klidu a míru v duši, stále bude hledat především sebe samého, ale protože zůstává „chudý duchem“, nikdy klid a naplnění nenalezne (HONTZ, 1998).