Komunikace
3.8 Komunikace ve vnějším a vnitřním světě člověka
3.8 Komunikace ve vnějším a vnitřním světě člověka
Komunikace je základním procesem, který nás spojuje s ostatními lidmi. Je něco jako klíč k mezilidským vztahům. Vzhledem k tomu, že člověk je společenský tvor a potřebuje žít obklopen ostatními lidmi, potřebuje a chce s nimi navazovat vztahy, je pro něj komunikace jedinečným a nezbytným nástrojem, který musí kdykoliv používat.
Vnější i vnitřní komunikace je procesem, při kterém dochází k předávání a přijímání informací mezi lidmi navzájem. Jde o specifickou formu spojení mezi lidmi, a to prostřednictvím předávání a přijímání významů. Souvisí s jinými formami spojení mezi lidmi, jako jsou společná činnost – kooperace, vzájemné působení – interakce a společenské vztahy.
Prostřednictvím komunikace se tak uskutečňuje determinační vliv společné činnosti, vzájemného působení a společenských vztahů na lidskou psychiku i vědomí. Nelze opomenout regulační funkci psychiky a vědomí ve společné činnosti, vzájemném působení, v jejichž rámci se realizuje.
Jednotlivé způsoby, podoby a druhy komunikace budou probírány v následujících kapitolách, v této části se podívejme stručně na komunikaci ve vnitřním světě člověka.
Komunikace ve vnitřním světě člověka
Celá naše kultura, celý systém hodnot je založen na programu, že rozum je to nejvyšší a obsahuje nejvyšší pravdu. Věda se stala naší religií. Od mládí se učíme být logičtí, rozumní a povrchní. Pocity není dobře vyjadřovat, považuje se to za naivní a slabost. Opak je však pravdou, vyjadřování pocitů je nezbytné a posilující. Dosud však fungují názory, které udržují v lidech obavy i odpor před intuicí a iracionalitou.
Cílem a cestou našeho života je však integrace. Vědomí integrovaného člověka je jakoby ukotveno v přítomnosti a okolnosti života do sebe obdivuhodně zapadají. Ve správném čase a na správném místě se dějí ty správné věci. Plně se odvíjí synchronizace. Integrovaný člověk je tvůrcem svého života, své budoucnosti, ví, kdo je a proč tu je. Holistické vnímání vzniká při plném toku energií, které proudí celým mozkem a obě hemisféry dokonale spolupracují.
Vnitřní rozhovor
Rozhovor sami se sebou vedeme ustavičně; klademe si otázky, odpovídáme si. Vnitřní rozhovor je vnitřním nástrojem sebepoznání, sebeuvědomění (tento stav dominuje), sebereflexe a sebedůvěry. Neustálý tok vnitřního rozhovoru, který plyne takřka neustále v naší mysli, je současně úrovní sebereflexe, sebeuvědomění a je podmíněn stavem vědomí. Kultivovaný vnitřní rozhovor má podstatný vliv na rovnováhu v životních situacích. Je-li navíc spojen s vědomou Volbou, pak nastávají v realitě člověka i výrazné pozitivní změny.
„Rozhodneš-li se pro něco, stane se tak, a na tvých cestách bude zářit světlo.“ Job 22,28 (VIRTUE, 2007).
Mimoslovní impulsy prožíváme vědomě i nevědomě. Při verbální komunikaci, kdy užíváme slova, (z energetického hlediska je zvuk tzv. „hlasitou vibrací“), získáváme slovy během rozhovoru pouze 7 % všech informací, 38 % informací získáváme z tónu hlasu a 55 % informací získáváme z neverbální komunikace tělem.
Z uvedeného je vidět, jak obrovskou nezastupitelnou roli hraje způsob myšlení. Každý duševní vjem a myšlenka dostane dříve, či později reálnou podobu.
Vědomý vnitřní rozhovor, probíhající v duchu, tedy myšlenky, které tvoříme, silně ovlivňují náš svět. Náš mozek přijme každou myšlenku, kterou akceptuje objektivní, resp. vědomý duch (vědomí), který ji vede dál k solar plexu, nazývaného „mozkem podvědomí“. Tam začnou myšlenky a představy reálně působit a promítnou se v naší životní realitě ve formě událostí. Neexistuje žádný tělesný jev, který by nebyl reakcí na představu našeho ducha.
„Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj!“ Žalm 19,15 (MURPHY, 2008).
Hospodinem je myšlena mocná nevědomá oblast vnitřního prostoru. Vnitřní rozhovor naplněný negací a závistivými myšlenkami má katastrofální účinky. Proto rychle myšlenky usměrníme do nových kolejí.
Velkou roli hraje i schopnost vnímat svou vnitřní bytost, svou podstatu. Vždyť naše tělo zredukované na svoji základní podstatu je vlastně prostorovým shlukem energie a informací ve vesmíru energie a informací (CHOPRA, 1996).
Na přelomu 19. a 20. století nemálo filozofů a myslitetů studovalo a současně přednášelo o novém pohledu na život, který čerpali ze studia knih dávných filozofů i mistrů. To je také základ filozofie Josepha Murphyho, jednoho z největších inspirativních spisovatelů a kazatelů 20. století. Byl významným příznivcem velkého hnutí „New Thought“ - „Nová myšlenka“. Koncept tohoto významného filozoficko-psychologického hnutí, obsahuje všechny prvky později definovaného holismu.
Učí o důležitosti a prvořadosti způsobu myšlení obou úrovních: na úrovni vědomé i úrovni podvědomé. Jde o směr vnitřního rozhovoru, velkou změnu v myšlení, která je zdrojem zcela nového nastavení a posunu vědomí.
Vnitřním rozhovorem - způsobem myšlení, pracujeme na obnově ducha a na poznání a přijetí naší totální odpovědnosti za situaci ve které se nacházíme. Každý člověk odpovídá za svoje silné i slabé stránky pouze sám sobě, nikomu jinému. Za vše je odpovědno pouze naše „já“, nic jiného a nikdo jiný. Přijetím odpovědnosti za způsob myšlení, cítění a jednání se u člověka zahajuje transformace, tj. obnova ducha. (MURPHY, 2008)
Rozhodujícím faktorem je „disciplínované myšlení“. Duševní disciplína panuje, když myslíme v pravdě a věnujeme se způsobu myšlení. Jde o kultivovaný vnitřní rozhovor, kdy si prověříme a uvědomíme myšlená slova i záměry. Lidské podvědomí přejímá jako skutečnost všechno, co mu náš vnitřní hlas (rozhovor) často a důtklivě opakuje. To se dříve nebo později promítne do každodenní prožívané reality. To je zákon mentálního světa a holismu.