Komunikace

9 Osobní zóny v komunikaci

9 Osobní zóny v komunikaci
 
 
 
Nejen výrazem obličeje, držením těla nebo intonací hlasu podkreslíme dorozumívací akt mezi dvěma osobami i ve skupině, ale také vzdáleností, kterou při komunikaci dodržujeme. Přiblížením k druhé osobě nebo naopak odstoupením a tím oddálením od ní, druhé osobě něco sdělujeme. Těmito vzdálenostmi mezi komunikujícími se zabývá tzv. proximika.
 
Přiblížením nebo naopak oddálením se v rozhovoru od sebe, nám druhý člověk také něco sděluje. Proximika je tedy pohled na vzdálenost, kterou mají lidé mezi sebou, když spolu jednají nebo něco společně dělají. Na základě řady zjištění o optimální vzdálenosti mezi dvěma lidmi vykrystalizovalo pojetí tzv. osobní zóny člověka. Do této zóny člověk nerad pouští druhé lidi, považuje ji za svůj bezpečný prostor a může vědomě i podvědomě považovat toho, kdo bez jeho naznačení a přijetí vstoupí do jeho bezprostřední blízkosti – za vetřelce.
 
Jinak je proniknutí do tohoto prostoru jiným, než blízkým člověkem považováno přinejmenším za netaktnost, častěji však vnímáno přímo jako vtírání. Člověk pociťuje překročení hranice osobní zóny velmi nepříjemně.
 
Literatura:
BOROŇOVÁ, J. 2010. Kapitoly z ošetřovatelství I. Praha: Maurea, 2010. 196 s. ISBN 978-80-902876-8.
ČECHOVÁ, V., MELLANOVÁ, A., ROZSYPALOVÁ, M. 2001. Speciální psychologie. Brno: IDVPZ, 2001. ISBN 80-7013-243-4.
HONTZ, C. A. 1998. Nekonečné možnosti. 2. přeprac. a rozš. vyd. Košice: Amicus, 1998. 119 s. ISBN 9638518812.
LEWIS, D. 1989. Tajná řeč těla. Praha: VICTORIA PUBLISHING, 2010. 226 s. ISBN 80-85605-49-X.
NAKONEČNÝ, M. 1999. Sociální psychologie. Praha: Academia, 1999. 287 s. ISBN 80-200-0690-7.
SLÁMOVÁ, J. 2012. Komunikace a předávání informací. Praha: PHOENIX Duopol, 2012. ISSN 1214-1984.
STOKES, G., WHITESIDE, D. 1996. Zlepši uvědomění učení. Burbank: Magnolia Boulevard, 1996. 122 s. ISBN 0-918993-77-6.
VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G. 2006. Komunikace pro zdravotní sestry. Praha: Grada, 2006. 144 s. ISBN 80-247-1262-8.