Komunikace
15 Prostorová komunikace a aspekty celkového vzhledu
15 Prostorová komunikace a aspekty celkového vzhledu
Prostorová komunikace
Okolo každého člověka – muže, ženy i dítěte se rozprostírá prostor, ve kterém můžeme bez zábran a volně komunikovat. Prostor můžeme přirovnat k prostorové bublině, jakémusi „válci“, který se od pasu nahoru rozšiřuje a od pasu dolů zužuje. Jeho šířka se mění v závislosti na našem vztahu k těm, kdo chtějí vstoupit do našeho teritoria. Platí pouze pro setkání s lidskými bytostmi a ne pro odstup, který si udržujeme od předmětů v našem světě. Toto obranné pásmo našeho osobního prostoru si každý z nás udržuje kolem svého těla (LEWIS, 1989).
Prostor tohoto ochranného pásma nám dává největší možnost osobní bezpečnosti i přežití. Je zcela samozřejmé, že čím lépe někoho známe, tím více mu důvěřujeme, tím menší se stává naše prostorová bublina. Intimní setkání dvou velmi blízkých lidí tuto prostorovou bublinu zcela ruší.
Na velikost této ochranné zóny má také vliv charakter setkání. Při formální rozmluvě se skupinou lidí, i když je dobře známe, stojíme obvykle ve větší vzdálenosti, také proto, abychom mohli pohodově komunikovat se všemi najednou.
Blízkost vyvolává vzrušení
Lidé, kteří jsou součástí davu, bývají obvykle více vzrušeni. To znamená, že u nich probíhají fyzické změny, spojené s reflexem „výstražného světla“ neboli mechanizmem přežití - „boj – útěk“, jak říkáme obrannému stresovému reflexu. Toto učivo bude zařazeno do dalších kapitol. V případě velkého davu, vznikají reakce nesmírně rychle, dochází téměř okamžitě ke změně nálady, takže osoba v klidu a uvolněnosti může měnit naráz své chování v bezmyšlenkovitou zuřivost (LEWIS, 1989, s. 93). Za takovýchto okolností mají lidé sklon řídit své chování podle vzoru druhých. Pokud se přestane několik jedinců ovládat nebo záměrně vyvolají vzrušení, agresivita v davu se rozšíří rychlostí a silou stepního požáru.
Orientace v prostoru
Antropolog Edward Hall, průkopník výzkumu mimoverbální komunikace nazval proxemikou vzdálenost vůči druhé osobě, která se může odstoupením - oddálením od osoby zvětšovat a naopak přiblížením zmenšovat. Druhý člověk tak nám něco sděluje, aniž by užil slov.
Proxemika je pohled na vzdálenost, kterou mají lidé mezi sebou, když spolu něco dělají nebo spolu jednají. Lidé se obyčejně orientují, často se vůči sobě zastaví ve vzdálenosti, kterou si sami zvolili a tato vzdálenost nebyla diktována například prostorovým řešením místnosti nebo počtem hostů v místnosti, ani jiným zevním činitelem, nýbrž tzv. podvědomým působením šesti faktorů:
1. Jak se osoby vzájemně znají, neboť čím je bližší vztah, tím k sobě blíže přistoupí.
2. Jaká je povaha osobnosti: introvertní jedinci dávají přednost větší vzdálenosti mezi sebou a druhou osobou, než osobnosti extrovertní.
3. Jaká je národnost a etnický původ jedince: kulturní normy a požadavky mají obrovský vliv na náš prostorový odstup, který si udržujeme při různých setkáních.
4. Jaký je věk obou jedinců: lidé mladší třiceti let mají sklon stát navzájem blíže, než osoby starší. Avšak hovoří-li mladší osoba s někým, kdo je zřetelně starší, udržuje obvykle také větší odstup.
5. Jaká je povaha setkání: čím přátelštější je schůzka, tím blíže, fyzicky i emocionálně, budou oba zúčastnění k sobě stát.
6. Zda komunikující žijí ve městě nebo na venkově. Lidé z měst dávají přednost kratším vzdálenostem, než lidé z venkova.
Některé zákonitosti prostorové komunikace
- Dbejte, abyste nikdy nenarušili intimní zónu jiné osoby. Vyvoláváte vzrušení nebo odpor.
- Narušení osobního prostoru jen tehdy, když použijte neverbální signály sympatie, přátelská gesta.
- Nikdy nestůjte čelem proti neznámému muži nebo po boku neznámé ženě. Rozhovor s mužem začínejte spíše z boční pozice a postupně se přemísťujte do čelní.
- S ženou začínejte hovořit v čelním postavení a pomalu se přesouvejte do boční pozice.
- Pozor na výšku: nikdy nestůjte, když někdo sedí - výška je silný signál dominance.
- Vyhýbejte se hlubokým křeslům. Omezí to možnost vysílat důležité signály.
- Vyvarujte se sedět vedle neznámé ženy nebo proti neznámému muži. Na počátku setkání sedíte po boku muže a tváří v tvář ženě (LEWIS, 1989, s. 110).
Literatura:
FUNK, K. 2011. Důležitá zpráva. In Phoenix. 2011, č. 4. s. 62. ISSN 1214-1984.
HONTZ, C.A., GILL, C.R. 1994. Strukturální neurologie II. Košice: Amicus, 1994. 71 s.
CHOPRA, D. 1996. Sedm duchovních zákonů úspěchu. Praha: Pragma, 1996. 108 s. ISBN 80-7205-005-2.
LOWEN, A. 1992. Bioenergetika. Překlad O. Tegze, se svolením autora pro náklad 100 ks. Jako zájmový tisk pro posluchače PCA 1992. 260 s.
LEWIS, D. 1989. Tajná řeč těla. Praha: VICTORIA PUBLISHING, 2010. 226 s. ISBN 80-85605-49-X.
SLÁMOVÁ, J. 2012. Síla slova (3)- lež nám ničí život. In Phoenix. 2012, č. 8, s. 16. ISSN 1214-1984.
SLÁMOVÁ, J. 2012. Komunikace a předávání informací. In Phoenix. 2012, č. 9, s. 42. ISSN 1214-1984.
STOKES, G., WHITESIDE, D. 1998(b). Strukturální neurologie. Košice: Amicus, 1998. 47 s.
VYBÍRAL, Z. 1997. Úvod do psychologie komunikace: přehled základních přístupů k interpersonální komunikaci. Hradec Králové: Gaudeamus, 1997. 117 s. ISBN 80-7041-002-7.