Komunikace

15.3 Držení těla, výraz a způsob myšlení

15.3 Držení těla, výraz a způsob myšlení
 
 
Upravíme-li způsob chůze, postoj těla, sezení, vzhled a výraz tváře, učiníme svůj fyzický vzhled poutavějším, ale také rozvineme pozitivnější způsob myšlení. Narovnaný a vzpřímený postoj úzce souvisí s pocitem, který opanuje tělo. Naše city, držení těla a výraz jsou v spolu v úzkém spojení. Uvolněný obličej, vnitřní jistota sebe sama (Já jsem), tedy sebejistota, velmi odlehčí starosti života a vytvoří vnitřní klid a pokoj. Vnitřní úsměv jako poděkování sobě, vyvolá vnější úsměv a mír v duši bude vyzařovat do okolí. Pocit pohody a synchronní události v životě budou následovat.
 
Úzkost a napětí se vždy před vycvičeným pozorovatelem prozradí. Chceme-li na druhé působit pozitivně, je důležité udržet si kontrolu nad situací. A to znamená především stále ovládat sám sebe.
 
Tvář je ta část lidského těla, kterou světu otevřeně poskytujeme – prohlížíme, pozorujeme a zkoumáme. Slovo tvář používáme také tehdy, když hovoříme o image nebo vyzařování člověka. Image spojuje tvář s pojmem „Já“, protože Já umožňuje vyzařovat obraz dotyčného člověka.
 
„Ztratit tvář“ znamená, že Já dostalo „úder“. Mnoho lidí se tak snaží „zachovat si tvář“. Člověk se silným Já, se „dívá věcem do tváře“, zatímco slabý člověk „tvář odvrací“, člověk, který má radost „ má rozzářenou tvář“, když člověk „skrývá svou tvář“, pociťuje stud, ponížení nebo smutek. Můžeme také slyšet: „řekl jsem mu to do tváře“ nebo „viděl jsi, jak se tvářil?“ a jiné.
V lidské tváři se zračí sebevyjádření a pocit – v usměvavé, ve smutné, v jasné a ve skleslé. Čím méně si uvědomujeme výraz své tváře, tím více ztrácíme kontakt sami se sebou i s pocity. U některých duševních chorob se setkáváme s tváří, která vypadá jako maska.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše