Komunikace

13.2 Tři roviny existenční hloubky, promítané do komunikace osobnosti

13.2 Tři roviny existenční hloubky, promítané do komunikace osobnosti
 
 
1. První vrstva, nazvaná povrchní - terciální
Jedná se o zevní, povrchní vrstvu terciární - tzv. zevní masku - ,,ochranný pancíř“ charakterových vlastností, který byl vytvořen jako obrana proti ohrožení integrity individua z vnějšího světa a často se vytvoří již v dětství.
 
2. Druhá vrstva, nazvaná sekundární
Je to vrstva bolestivých pocitů, jako je strach, vztek, úzkost, nenávist, zášť, stres, zoufalství aj. Jde v podstatě o celé skupiny emocí, které přináležejí strachu, pocitu viny, antagonismu, hněvu atd. Osobnost pomocí ochranného pancíře zamezuje proniknutí těchto potlačených bolestivých pocitů do vědomé oblasti.
 
3. Třetí vrstva - nejhlubší vrstva, jsou primární pocity blaha
Patří sem nikoliv již emoce, ale příjemné pocity - kterým říkáme stavy srdce a vytoužené stavy mysli (jde o lásku, sebepřijetí, radost, sebeuvědomění a sebedůvěru). Je to vše, po čem toužíme, a když to nedostaneme, tak to začneme popírat (REICH, 1993).
Popírat něco, znamená nedat to sobě; a co nedáme sobě, tak to nikdy od nikoho nedostaneme, přesto, že po tom toužíme. Popírání se spojuje s frustrací.
 
Osobnost člověka je vlastně vytvořena (v těle) z restriktivních obrazů, které do sebe člověk přijal tím, že zvnitřnil požadavky zevního světa tak, že svými svaly a fasciemi dal vzniknout tzv. svalovému pancíři. Právě Boadellova Biosyntéza umožnila pochopit osobnost ve všech vrstvách, poznat její ochranný systém, který si osoba vytvořila, aby mohla plnit požadavky okolí a společnosti, ve které žije.
 
Tyto kvality osobnosti určují i kvalitu komunikace, protože se vyjadřují ve svalovém napětí, ve výrazu tváře, v dechovém rytmu, v postojích člověka, stejně jako v průběhu vzrušení a vyjadřování emocí.
 
Člověk je souhrnem životních zkušeností, které jsou pojaty do jeho osobnosti a strukturovány v jeho těle. Jsme pociťující bytosti, máme moc cítit pocity i emoce své i jiných lidí, máme moc je vnímat a zakoušet. Vnímání je funkcí ducha, duch je součástí těla. Živé tělo je naplněno životní silou a obsahuje duši (LOWEN, 1992).