Komunikace
23.1 Kdo jsme – a o čem je naše komunikace
23.1 Kdo jsme – a o čem je naše komunikace?
Člověk sám sebe vnímá jako fyzickou bytost v biologickém těle, které vnímá prostřednictvím svých smyslů pouze fyzickou realitu. Naše bytost je skutečně ještě něco víc, než fyzickým projevem. Mnohem významnější je naše duchovní podstata, proto člověk podléhá zákonům duchovním, nikoliv zákonům fyzickým nebo biologickým. Především jsme vibrací a energií, potom teprve fyzickou bytostí. Je nutno pochopit tento význam, abychom naplnili svůj skutečný důvod, proč tu jsme a kdo jsme.
Tento pohled je pro nás těžko uchopitelný, protože nás tuto nikdo tuto skutečnost v minulosti neučil. Církve se zabývaly náboženstvím, postaveným na teologických dogmatech, nikoliv duchovností, přestože o ní stále mluví. Proto mohla církev ovládat, kontrolovat a rozhodovat.
V předchozích kapitolách jsme hovořili o dvou vztažnostech: o vztažnosti k zevnímu světu, ve kterém má referenční bod Ego a vztažnosti ke svému Já, ke svému nitru, kde jsou odpovědi na všechny otázky.
Nebezpečí jednostranného myšlení
Pokusme se nad celou situací zamyslet. Padesát let se marxistický materializmus, jenž byl zjednodušeným pokračovatelem myšlenkového pozitivizmu devatenáctého století pasoval na vrchol vývoje lidského poznání a označoval se za nejzazší mez lidské existence. Vehementně zakazoval vše, co s ním nesouviselo, tvrdě odsuzoval, co bylo protikladné nebo vycházelo z jiných pozic. Dnes již víme, že jeho učení a poněkud jednoduchá ideologie proletariátu, pouze sloužila k mocenským cílům. Přesto nás toto období hluboce poznamenalo a zkreslilo nám pohled na svět. Naše vědomí přijalo existenci jediné pravdy a to je myšlení stejně tak nebezpečné jako jednostranné. Pohled na svět i na nás samotné, se značně zdeformoval. Vše nehmotné, nezměřitelné, nepopsatelné pro nás přestalo existovat.
Je zajímavé a na nejvýš varující, že odduchovnění světa, vedlo k pozvolnému vymanění z jakéhokoliv řádu, k porušení základních duchovních principů, ale i přírodních zákonitostí. Důsledky tak radikální proměny, začínáme v plné míře chápat teprve nyní. Náš svět je lemován zničeným životním prostředím a z budoucnosti se stává noční můra, přesahující svou realitou i ty dost znepokojující sci-fi. Přes tuto náročnou situaci si stále více uvědomujeme, že potřebujeme žít, porozumět sobě i světu a často si pokládáme sami otázku o smyslu života. Ptáme se „proč tu jsme, proč žijeme a kdo vlastně jsme“. V tomto „proč“ se ukrývá nejen potřebná, věky nashromážděná moudrost, ale i náš osobní vztah ke světu i k jeho metafyzickému rozměru, jenž je jeho nedílnou součástí (PEKÁREK, VOKOLEK, 2005).
V roce 1938 těžce onemocněl jeden člověk. Když se jeho nejbližší ptali, co mu schází, tiše odpovídal: „Umřel mi svět“. Za několik dní zemřel i on sám. Jmenoval se Karel Čapek
Víme, kdo opravdu jsme
Jak již bylo řečeno, celý svět se skládá z vibrací, včetně nás samých. Naše těla disponují naprosto dokonalými vibračními převaděči (analyzátory), které nám umožňují uchopit svět smysly. Zrakové analyzátory převádějí vibrace, a proto vidíme. Ušní receptory převádějí vibrace do sluchového analyzátoru, a proto slyšíme. Podobné je to u všech ostatních smyslů.
Tělesná schránka je mnohem méně významná ve srovnání s naší duchovní podstatou. Jsme v prvé řadě vibrací a energií a až následně fyzickou bytostí. Pouze tehdy, až tento fakt vědomě přijmeme a pochopíme, tak budeme schopni naplnit skutečný důvod toho, proč tady jsme; právě teď a v tomto těle.
Přesto naše fyzická realita je z duchovního hlediska mnohem důležitější, než si lidé dokáží představit. Není žádný problém spřádat myšlenky v nefyzických rovinách. Je důležité stále pracovat přes hmotu. Fyzická rovina je testem našich duchovních záměrů. Fyzická rovina nám odzrcadlí naše skutečné záměry - vědomé i nevědomé s nemilosrdnou pravdivostí. Realita našeho života ve fyzické rovině je nekompromisním součtem všech našich záměrů.
Chceme-li uskutečnit nové Volby a změny v našem životě a posunout se v úrovni vědomí - tedy v duchovním růstu, tak je potřebné, abychom byli během celé terapie, nebo vědomé meditace při uskutečňování změny uzemněni. Stačí si uvědomit chodidla na zemi a v mysli si představit několik afirmací: Např. „stojím nohama pevně na zemi…Mám pod nohama pevnou půdu…Jsem pevně ukotven ve své realitě…V tomto okamžiku…Jsem zakořeněn, uzemněn…Jsem spojen se Zemí…Jsem součástí Matky…aj. Do nadhmotného prostoru se dostaneme pouze skrze hmotu.
Dosud jsme svůj život vnímali pouze z hlediska fyzických projevů, včetně sebe samých; dokud kvantová a informační fyzika nepředložila teorii o zákonitostech vibračních mechanizmů a na scénu nevstoupil Systémově holistický světový názor.
Tím se pohled na entitu člověka pozměnil a pro někoho se stal méně pochopitelným. To se však radikálně změní v okamžiku, kdy si uvědomíme jednu zcela zásadní věc: vše, co se kolem nás děje, jsou fyzické projevy našich vlastních vibrací!
Dalšími významnými vibračními převaděči jsou naše emoce. Často se stává, že když procházíme životem a pozorujeme svět a všechny jeho fyzické vlastnosti, necháme se vtáhnout do výsledků těchto vibrací a přestaneme vnímat samotné vibrace; ty jsou ovšem nezbytnou příčinou veškerých dějů (JENÍČKOVÁ, 2010).
Příčinou veškerých dějů jsou projevy našich vlastních vibrací
Náš život nás vtahuje pouze do výsledků těchto vibrací. Pak máme pocit závislosti na všech životních událostech i závislosti na okolním světě. Všechny naše pocity - kladné i záporné nám slouží k uvědomění si sebe samých.
Emoce nás spojují s naší vibrační podstatou a fyzickým tělem. Toto spojení představuje optimální vyjádření života a přirozeného stavu bytí. Naše těla jsou vybavena speciálním ladícím systémem, jenž nás informuje, na které frekvenci se právě nacházíme a kterou tím pádem také vysíláme do okolí. Tuto informaci nám poskytují právě naše emoce.