Osetrovatelska_pece_o_nemocne_interni_obory

2.7.4 Chronické pravostranné srdeční selhání

2.7.4 Chronické pravostranné srdeční selhání
 
  
Chronické pravostranné selhání
nejčastější příčinaonemocnění vedoucí k plicní hypertenzi.
 
Klinický obraz:
- subjektivní – otoky DK přítomné převážně večer, později trvalé, pokles diurézy během dne, nykturie, ascites, slabost, únava, omezení výkonnosti, závratě, spavost, neklid až zmatenost způsobené poklesem perfuze mozkem, pocit plynatosti břicha po jídle, nauzea, zvracení, zácpa způsobená venostázou v oblasti zažívacího traktu.
- objektivní – cyanóza periferního typu (arteriální saturace O2 bývá normální) až centrální cyanóza v důsledku plicního onemocnění, zvýšená náplň krčních žil, zvýšení CVT, hepatojugulární reflux (objevení náplně krčních žil při 30–60 vteřinovém tlaku na pravé podžebří), poslechový nález cvalového rytmu, hepatomegalie způsobená venostázou v játrech.

Diagnostika pravostranného srdečního selhání:
- anamnéza,
- fyzikální vyšetření,
- EKG (častá je fibrilace síní, blokáda pravého Tawarova raménka), tlak v plicnici měřený Swan-Ganzenovým katetrem (není nutné),
- diferenciální diagnostika – srdeční tamponáda, hypervolemie, hematologická onemocnění.
 
Terapie pravostranného srdečního selhání:
- kauzální – terapie bronchopulmonálního onemocnění, terapie trombembolie,
- terapie vyvolávajícího mechanismu,
- režimová a dietní opatření – omezení přísunu soli, redukce váhy,
- medikamentozní terapie - dána základním onemocněním a stupněm nedostatečnosti, patří sem diuretika, vazodilatancia, ACE inhibitory.
 
Prevence srdečního selhání
- stav po IM – včasná trombolýza, zabránění reinfarktu pomocí betablokátorů a antiagregancií,
- u ICHS – antiagregancia, betablokátory, PTCA nebo aortokoronární revaskularizace,
- prevence chronické bronchitidy.