Osetrovatelska_pece_o_nemocne_interni_obory

10.7 Terapie

10.7 Terapie
 
 
Terapie otrav v zásadě sestává ze tří základních složek. Všechny složky jdou probíhají prakticky současně. Je třeba eliminovat noxu (výplach žaludku, whole bowel irrigation, podání aktivního uhlí), ev. podat specifická antidota a zajistit základní životní funkce pacienta.
Ve světle údajů evidence based medicine je třeba mít na mysli, že výrazně klesá účinnost výplachu žaludku po 1 hodině
od požití
toxické látky, přičemž většina nemocných přichází do nemocniční péče až po > 3 hodinách od požití toxické látky. Jako nejúčinnější metoda eliminace vystupuje do popředí podání aktivního uhlí, dávky se různí od 0,5–2,5 g/kg pro dosi,
lze neomezeně opakovat. Aktivní uhlí je velmi vhodné i pro ambulantní podání, tj. v přednemocniční péči.
Tím se dostáváme k nemocniční péči. Vysoká klysmata a emetika jsou při eliminaci toxických látek považována za obsoletní
a neúčinná. Při odstraňování škodlivin neabsorbovatelných na aktivní uhlí a látek depotních, retardovaných forem léků
či obsahu malých baterií, jež dítě spolklo, je metodou volby celková střevní laváž (whole bowel irrigation). Provádí se velkými objemy 25 ml/kg/hod. roztoků, které se neresorbují, nevyvolávají průjem a pouze střevo vymývají. Podávají se tak dlouho sondou zavedenou do žaludku, až z intoxikované osoby odchází čistý roztok. Jde o metodu pracnou, ale vysoce účinnou u řady látek, které se nevážou na aktivní uhlí.

Toxikologická vyšetření ustupují do pozadí a mají význam hlavně tam, kde se podávání antidot řídí hladinou toxické látky
v séru (např. aplikace N-acetylcysteinu při otravě paracetamolem). Jinak se pracuje s tzv. toxickými syndromy = toxidromy.
Nemocní, kteří jsou v hlubokém bezvědomí (GCS < 8 b.) a mají poruchy základních životních funkcí, mají být intubováni, má být zahájena UPV, má být zajištěn vstup do krevního oběhu nebo kostní dřeně. Podáváme infuze, ev. antidota, při nutnosti podpory oběhu podáváme inokonstriktory (α–mimetika při těžké intoxikaci barbituráty s arteriální hypotenzí). Bez ohledu na aktuální stav životních funkcí patří do resuscitační péče nemocní, kteří požili etylenglykol, organická rozpouštědla (např. trichlortoulen či tetrachlortoulen) a tricyklická antidepresiva.
 
Stabilizace vitálních funkcí
Rychlé zhodnocení vitálních funkcí a jejich stabilizace musí předcházet diagnostice a specifické léčbě otravy.
- Jde zejména o zabezpečení dýchacích cest (průchodnost, asistovaná nebo řízená ventilace) a cirkulace všeobecně známými opatřeními kardiopulmonální resuscitace.
- Mimořádně důležité je zhodnotit stupeň poruchy vědomí, průběžně ho sledovat a zaznamenávat pomocí Glasgow coma scale. Dítě v bezvědomí/s křečemi zasluhuje zvýšenou pozornost, neboť porucha vědomí může vést k hypoventilaci
a respiračnímu selhání. Rizikem je též aspirace při opakovaném zvracení.
- Zabezpečíme i.v. vstup, při nemožnosti zavedení nitrožilního katetru dnes preferujeme vstup do kostní dřeně. Zajistíme dostatečnou oxygenaci podáváním kyslíku nebo intubací a UPV.
- Rychlým testem z kapilární krve vyloučíme hypoglykemii a poruchy v rámci acidobazické rovnováhy.
- Léčebně dále řešíme křeče, hypotenzi, korekci iontové dysbalance, pečujeme o stabilní tělesnou teplotu.
- Dle typu otravy může být terapeuticky zásadní úprava poruch srdečního rytmu – nejprve je nutno vyloučit sekundární příčiny dysrytmií (iontové dysbalance, oběhové selhávání, hypoxii/hyperkapnii). Většina těchto dysrytmií není závažná a má u dětí přechodný charakter, je proto třeba varovat před unáhlenou aplikací antiarytmik. Na druhé straně některé intoxikace jsou přímo pověstné svojí hrozbou maligních dysrytmií (TCA, digoxin, kokain, antiarytmika, antihistaminika). Zde je nutno
s tímto rizikem počítat a adekvátně na něj reagovat.