Osetrovatelska_pece_o_dite

3.1 Metodika mravní a citové výchovy

3.1 Metodika mravní a citové výchovy
 
 
Cílem je poskytování lásky, jistoty a bezpečí dítěti tj. souboru příjemných pocitů a podmínek tělesného, duševního a citového vývoje dítěte. Dobře naladěné dítě je vnímavé ke svému sociálnímu prostředí, vůči dospělým i vrstevníkům i vůči výchovným podnětům. Úkoly mravní výchovy v první polovině prvního roku – uspokojování biologických a psychických potřeb kojence, vyvolávání spokojenosti a radosti ze sociálního kontaktu. Ve 3. - 6. měsíci vyvolávání stavů radosti spojené se smíchem a výskáním kojence. Vytváření podmínek pro samostatnou hru.
Metodika:
První tři měsíce je potřeba vyvolávat stav spokojenosti zejména laskavým a něžným přístupem a mluvením na dítě. Snažíme se využívat dominantní činnost tohoto období (nezprostředkovaný emocionální vztah). Kromě zrakové a sluchové stimulace je důležitá též doteková stimulace – např. baby masáž. Nad dítě pověsíme poutavé předměty, občas je rozhoupeme, aby na ně dítě dobře vidělo. Ve 3. – 6. měsíci se snažíme vyvolávat pocity radosti a smíchu pomocí jednoduchých sociálních her a škádlivek. Vyvoláváme radostnou náladu a živý kontakt (např. kovej, kovej kováříčku okovej mi mou nožičku …, běžela myška okolo bříška, šup do pupíčka ...). Ve druhé polovině prvního roku učíme kojence jednoduché sociální hry (berany berany duc ...), změnami podnětů vyvoláváme momenty překvapení a radosti, podporujeme snahu dítěte samostatně dosáhnout na hračku a hrát si s ní, učit dítě rozlišovat laskavý a přísný tón řeči a pochopit příkaz, postupně naučit dítě plnit jednoduché pokyny – výzvy.
Pokusy o samostatnou hru podporujeme umístěním dítěte ve větším prostoru (ohrádka, koberec), v okolí dítěte umístíme hračky, které umožní samostatnou hru. Rozlišováním laskavého a přísného tónu a chápáním zákazu vytváříme předpoklady pro život dítěte ve společnosti. Dítě učíme pozvolna ovládat své chování. Zákaz doprovázený srozumitelnou a výraznou mimikou, pantomimou (pohrozíme rukou) a slovními projevy „ne, ne“, „ty, ty“. Správné jednání odměníme pochvalou (např. úsměvem, přitulením, slovním označením „hodný“. Plnění jednoduchých pokynů vyžadujeme od dítěte od konce prvního roku, především při sebeobslužných výkonech. Dítě tím učíme jednoduché formě spolupráce (např. aby při jídle udělalo „ham“ apod.). Při hrách učíme dítě udělat „pa, pa“, podat na požádání hračku. Musíme využívat motorickou instrukci tj. chytit dítě za ruce a udělat s ním pohyb za slovního doprovodu. Slovní pokyny musí být jednoduché, jednoslabičné, přiměřené schopnostem dítěte.