Osetrovatelska_pece_o_dite

4.5 Metodika hudební výchovy

4.5 Metodika hudební výchovy
 
 
Hudební výchova je součástí estetické výchovy, ale prolíná se také rozumovou, pohybovou i citovou výchovou. Velmi pozitivním prvkem hudební výchovy je aktivizace dítěte, prožívání hudby především rytmu. Dítě vyjadřuje rytmus například pohyby těla, tleskáním, dupáním, využíváním jednoduchých hudebních nástrojů. Dítě vnímá také kvalitu zvuku – tempo, intenzitu, melodii, zabarvení, rytmus.
Jednotlivé činnosti: Vokální činnost, instrumentální činnost, sluchová výchova, hudebně pohybová a taneční činnost.
Vlivem jednotlivých činností v rámci hudební výchovy dítě zlepšuje samostatný řečový projev, obohacuje se jejich slovní zásoba, cvičí se paměť a prodlužuje pozornost tj. všechny poznávací procesy. Hudba zároveň vyvolává kladné emoce, radost, spokojenost.
 
Metodika
Vokální činnost – zaměřena na nácvik vdechu a výdechu, na přípravu řečových orgánů. Batolata napodobují zvuky předmětů a zvířat. Učí se střídat hlasitý a tichý tón (tiše ať panenku nevzbudíme; zavoláme na ostatní děti, ať nás dobře slyší).
Rytmizace a melodizace – zaměřena na aktivizaci dětí při provozování hudby (tleskání, dupání, údery pokličkami apod.).
Instrumentální činnost – používání jednoduchých rytmických nástrojů, kterými děti vyjadřují rytmus za pomoci sestry/dospělého.
Nejpřirozenějším zvukovým podnětem je lidský hlas. Lze jej dobře modifikovat, má charakter žertovný, kárající, povzbuzující apod. Důležitou roli má pro stimulaci dítěte zpěv sestry/dospělé osoby. Vhodné je také spojení sluchového a vizuálního podnětu, dítě má celistvější zážitek a začínáme tím vytvářet sluchové představy (využití maňáska a bubnu a modulace hlasu). Sluchové podněty vždy doplňujeme slovním pojmenováním (např. cink-cink, bum-bum …). V tomto věku se nedoporučují zvukové podněty z rádia nebo podobných zdrojů. Je potřeba příklad sestry/dospělého a její mimické, zvukové a pohybové podněty.
Hudebně pohybová a taneční činnost – jedná se o spojování hudby s pohybem. Děti mají z pohybu doprovázeného hudbou a zpěvem radost. Tato činnost je úspěšně uplatňována při tělesné výchově. Pohyb dětí můžeme doprovázet rytmickými hudebními nástroji. Koncem druhého roku začínáme vést děti k tomu, aby pohybem vyjádřily změnu kvality zvuku (např. tiché zvukové podněty doprovázíme tichou chůzí, pomalou chůzi pomalým tempem a naopak). V první polovině druhého roku používáme především motorickou instrukci a postupně je vedeme k samostatnému napodobování (sestra si posadí dítě na kolena, dítěti dá do ruky kroužky, vezme dítě za ruce a rytmicky bouchá kroužky o sebe, zároveň přidá hopsavé pohyby nohou, „Hopsa, hejsa na koníčku“). Postupně motorickou instrukci používáme stále méně.
 
Organizační formy hudební výchovy:
Hudební chvilka, 2–5 minut, každodenní krátké hudební zaměstnání, procvičování známých popěvků. Může být součástí jiného výchovného zaměstnání.
Hudební zaměstnání, 10–15 minut, jednou týdně se skupinkou dětí, práce s novým popěvkem. Popěvek opakujeme při různých příležitostech, volíme nové prvky nácviku.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše