Osetrovatelska_pece_o_dite

23.4 Poruchy nálad

23.4 Poruchy nálad
 
 
Expanzivní nálada se vyznačuje zvýšenou emoční reaktivitou, která se projevuje vysokou aktivitou, energií a sebevědomím jedince. Lehčím stupněm expanzivní nálady je euforie (zvýšená spokojenost jedince).
Manická nálada se projevuje veselostí až rozjařeností, zvýšenou bystrostí a postřehem nebo naopak hádavostí a podrážděností. Manická nálada se může vyskytovat například u schizofreniků.
U extatické nálady jedinec pociťuje blaho, je rozjařený, nadšený, jako u vytržení. Aktivita jedince se většinou zaměřuje pouze jedním směrem (je jednostranná) a v těch ostatních je snížená. Může se vyskytovat u lidí hysterických, postižených epilepsií …
Při apatii dochází ke ztrátě „nálady“. Jedinec je ke všemu lhostejný, pasivní, bez iniciativy. Apatie se vyskytuje zejména u demence, deprese a v konečné fázi toxikománie.
Základním znakem deprese je smutek, bezútěšnost, strach a zpomalení vitálních a psychomotorických funkcí. Postižení jedinci často naříkají, jsou neklidní (protože pociťují úzkost) a vyskytuje se u nich sebevražedná aktivita.
 
Poruchy vyšších citů:
Nejčastěji se jedná o nerozvinutí, ztrátu či snížení vyšších citů. Poruchy vyšších citů mohou být vrozené (například necitelnost, otrlost, bezohlednost aj.) či získané (př. následkem úrazu hlavy, alkoholismu, encefalitidy, schizofrenie apod.).
Sociální tupost - postižený jedinec není schopen navázat citový vztah. Často vzniká následkem těžké psychické poruchy, jako je demence, schizofrenie nebo při těžké poruše osobnosti.
Morální tupost - tato porucha citů bývá často vrozená či se vytváří již od raného dětství. Postižený jedinec je vysoce egocentrický, bezcitný, bezohledný a nemá žádné citové zábrany., proto se také často dopouští trestné činnosti. Morální tupost se vyskytuje zejména u lidí s poruchou osobnosti.
 
Diagnostika: anamnéza, sledování projevů dítěte, psychologické vyšetření, EEG, MR
Léčba: režimová léčba, psychoterapie, farmakoterapie, ústavní léčba
 
Ošetřovatelská péče
Základem je trpělivost, klid a optimistický výhled do budoucna.
Vytvořit pro dětské pacienty takové podmínky, aby mohli žít ve svém přirozeném sociálním prostředí.
Snažíme se o vytváření správných návyků, o získání dítěte ke spolupráci.
Do terapeutického procesu zapojujeme také rodinu dítěte. Spolupracujeme se školou. Všichni zúčastnění jsou jednotně informováni a edukováni. Pro dítě je důležitý okruh spoluvrstevníků a pozitivní sociální ego. Dítě motivujeme a pozitivně hodnotíme i drobné úspěchy. Volíme aktivity, o kterých víme, že je dítě dobře zvládá.
Při řešení problému spolupracujeme vždy s dítětem, volíme formy řešení pro něj přijatelné, nemoralizujeme, neodsuzujeme ho, nevyhrožujeme různými postihy.
Sestra při ošetřování bere v úvahu různé kulturně sociální prostředí (multikulturní ošetřovatelství).
 
Ošetřovatelská péče u dětí s ADHD
Povzbuzení, pochvala, ocenění nejen za dobrý výkon, ale především za snahu. Dítě chválíme za každý zájem a spolupráci. Od počátku dbáme na správné návyky. Dítě musí znát pravidla a zásady, které je nutné dodržovat.
Děti vyžadují dlouho přímé vedení a pomoc. Volíme krátké aktivity trvající okolo 10 minut, s odpočinkem. Chráníme dítě před opakovanými zážitky neúspěchu. Podstatné je příznivé sociální klima v široké rodině. Pro dobrý vývoj onemocnění je důležitá spolupráce všech zúčastněných, kteří jsou informováni a edukováni o správném přístupu k dítěti.
Zásady přístupu pro rodiče
Pro rodiče je podstatné efektivně s dítětem komunikovat. V komunikaci je vhodné využívat prvky optimální komunikace (např. „já věty“, neříkat „jsi neposlušný a nepořádný“ ale začínat slovy „ nelíbí se mi, že jsi mne neposlechl“;
Vynechat zevšeobecňování „ty všechno pokazíš“, „z tebe nic nebude“, „jsi zlý“ apod.).
Používejte pravidlo „pochvala před trestem“ – pokud dítě dělá něco špatného, zkuste nejprve jeho chování změnit po dobrém, a když vás poslechne, pak je pochvalte, pochvala má být nejméně 3krát častější než trest.
Používejte pomůcky ke sledování času a důležitých informací – používejte budík, aby dítě samo vidělo, kolik mu zbývá času, napište dítěti jednoduchý seznam úkolů nebo kartičky s důležitými pravidly.
Jednejte klidně a hned situaci řešte. Nepovažujte problémy dítěte za svůj osobní problém nebo selhání výchovy, dítě tak nejedná ze zlého úmyslu, ale z pocitu vnitřního neklidu nebo z nesoustředěnosti.
Najděte si čas na sebe a na regeneraci svých sil.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše