Studijni_opory

5 OP při aplikaci tepla a chladu, fototerapie

5 OP při aplikaci tepla a chladu, fototerapie
 
 

Termoterapie je léčebná procedura, při které je teplo do organismu přiváděno (termoterapie pozitivní), nebo je z organismu odváděno (termoterapie negativní). Většina terapeutických aplikací tepla spadá do oboru fyzioterapie, některé metody jsou však předmětem zájmu dermatologie nebo onkologie.

Definice říká, že světloléčba neboli fototerapie je léčebné použití neionizujícího elektromagnetického záření. Indikace jsou různé, od léčby kožních onemocnění, přes novorozeneckou žloutenku až po léčení ran nebo sezónních depresí souvisejících s nedostatkem slunečního svitu. Fototerapie se tedy neomezuje pouze na dermatologii (kožní lékařství), ale využívá se rovněž v chirurgii, revmatologii, ortopedii, rehabilitační a sportovní medicíně. Naproti tomu, použití ionizujícího záření (například rentgen nebo ozařování u nádorových onemocnění) se nazývá radioterapie a zabývá se jím speciální obor medicíny.  V případě fototerapie v dermatologii se ve většině případů používá pro ovlivnění kůže ultrafialové záření, známé pod zkratkou UV (z anglického ultra-violet).
UV záření má kratší vlnovou délku než viditelné světlo a lidské oko ho již nedokáže zachytit. Na druhém konci spektra viditelného světla začíná oblast infračerveného záření, které má delší vlnovou délku než viditelné světlo a které vnímáme jako teplo. Pro léčebné účely se UV záření používá díky své schopnosti pronikat do kůže a ovlivňovat v kůži různé pochody. UV záření se také často aplikuje v kombinaci s lokální či celkovou léčbou, což efekt světloléčby zvyšuje a zároveň se tím může snižovat celková dávka záření nutná k léčbě. Fototerapie se samozřejmě nehodí pro lidi přecitlivělé na sluneční záření, kterým rudne kůže i po velmi krátkém pobytu na slunci a kteří se nikdy neopálí. Slunce je sice univerzální zdroj veškerého záření, včetně ultrafialového čili UV záření. UV záření se obecně dělí na tři pásma, UVA (320-400 nm), UVB (280-320 nm) a UVC (100-290 nm). UVC záření pro světloléčbu nepoužívá - jde o záření s vysokou energií a nebezpečné pro všechny živé tkáně. Naštěstí je UVC záření prakticky kompletně zachyceno již v atmosféře díky ozónové vrstvě a na zemský povrch se tak vůbec nedostane.
V praxi se pro léčebné účely obvykle používají umělé zdroje, ať už ve formě tzv. horského slunce (tedy zdroje širokopásmového UV záření s výraznou převahou UVA záření) nebo speciálních fluorescenčních výbojek s vyzařování přesněji definovaného či dokonce velmi úzkého spektra UV záření. UVA záření má delší vlnové délky než UVB záření a proniká hluboko do kůže.  Přitom nedochází ani tak ke tvorbě nového pigmentu (melaninu) v melanocytech, ale spíše k sekreci již vytvořeného melaninu do kůže. UVA záření také ovlivňuje některé imunitní pochody a ve vyšších dávkách je karcinogenní, kdy na rozdíl od UVB záření způsobuje melanom, tedy jeden z nejnebezpečnějších nádorů vůbec. UVA záření proniká oděvem daleko méně než UVB záření, ale na druhé straně UV filtry v opalovacích krémech blokují UVA záření podstatně méně než UVB. Dobré filtry UVA záření najdeme pouze v hodně kvalitních a tedy podstatně dražších opalovacích přípravcích. UVA záření se typicky využívá v soláriích a produkují ho také zařízení zvaná v češtině poeticky horská slunce (jde vlastně o malá solária). Výbojky používané v soláriích produkují obvykle 95% energie ve formě UVA záření a pouze 5% ve formě UVB záření.
Z fototerapie je stále asi nejvíce rozšířená metoda zvaná PUVA - tedy světloléčba pomocí UVA záření, která využívá ke zcitlivění kůže látky zvané psoralen (odtud PUVA, tedy Psoralen-UVA). PUVA není zcela bezpečná metoda a má karcinogenní potenciál - prokazatelně zvyšuje riziko vzniku druhotných nádorů kůže. Vlivem UVA záření kůže rychle předčasně stárne, objevují se stařecké keratózy (okrsky strupovité kůže jak je znáte například z obličejů a hřbetů rukou u hodně starých lidí), vrásky a kůže ztrácí pružnost. Proto obecně není vhodné nadměrné slunění, resp. nadměrné opalování v soláriích. Při medicínském použití UVA záření se z těchto důvodů pečlivě sleduje jeho celková (kumulativní) dávka a při jejím dosažení se dále v terapii nepokračuje. Je s podivem, že nic podobného neexistuje v případě komerčních solárií a jejich typů určených pro domácí použití. Výrobci solárií většinou dávku záření (energii přijatou kůží v určité vzdálenosti od zářiče za určitou dobu) neuvádějí a ani provozovatelé solárií to nijak nesledují a neregistrují. UVB záření proniká na rozdíl od UVA pouze do horních vrstev pokožky. Vlivem UVB, tedy vlastně poškozením horní vrstvičky pokožky, se spouští tvorba melaninu a jeho sekrece do kůže. Ve velmi vysokých dávkách i UVB záření může způsobit kožní nádorové bujení, nikoli však melanom.  Působením UVB záření kůže sice také předčasně stárne, toto předčasné stárnutí je však výrazně pomalejší než při vystavování kůže záření typu UVA. UVB záření (především kratší vlnové délky okolo 295 nm) má největší potenciál způsobovat tzv. spálení na slunci a proto prakticky všechny opalovací krémy obsahují látky pohlcující či odrážející UVB záření. Tyto látky jsou známé jako sluneční filtry - například filtr číslo 12 snížení dávku UVB záření pronikající do kůže na 1/12 a umožní tak 12x delší pobyt na slunci bez spálení kůže. Nejmodernější přístroje pro fototerapii využívají zdroje emitující UVB záření s vlnovou délkou 311 nm, resp. UVB záření v úzkém pásmu těsně okolo této vlnové délky (viz obrázek). Tento typ záření se nazývá UVB-311 nm nebo jen UVB-NB (z anglického narrow-band, tedy úzké pásmo) a odpovídá vlnové délce záření, které má minimální nepříznivý efekt na kůži, ale přitom má téměř maximální léčebný efekt - v našem případě (tedy u vitiliga) stimuluje záření s vlnovou délkou okolo 311 nm velmi dobře melanocyty k produkci pigmentu a jeho uvolňování do kůže.
 
Aplikace tepla a chladu se v ošetřovatelské péči používá za účelem podpory reparace a hojení tkání. Forma aplikace závisí na účelu, kterého chceme dosáhnout (suché, vlhké teplo a chlad – lokální nebo celkové působení). Následující léčby a postupy jsou doporučeny, používány a mnohokrát ověřeny různými světovými lékařskými představiteli. Mezi nimi je to Mudr. John Harvey Kellog, Mudr. J.C.Jackson, Mudr. Agatha Thrash, Mudr. Georgie Knapp Abbott. Mohl by být uveden dlouhý seznam všech těch "obyčejných" lidí, jejichž znalosti, zkušenosti a informace nejsou o nic menší. Uvedené postupy, stejně jako léčby, jsou variabilní, jednoduché a účinné. Podstatné je si uvědomit, že chceme pomoci tělu se s problémem vypořádat a ne ho jen přehlušit a odložit jeho silnější propuknutí na pozdější dobu. Někdy to bude chtít udělat ve svém životním stylu radikální změny, které se však bezesporu mnohonásobně vyplatí. Přesto zůstává pravda, že je lepší nemocem předcházet než je léčit.
 
Před aplikací tepla nebo chladu sestra posuzuje léčenou oblast, anamnézu a momentální zdravotní stav klienta, aby zjistila schopnost klienta tolerovat tento postup anebo okolnosti, které tento postup kontraindikují:
- všimni si změn na kůži (otok, odřeniny, zčervenání, otevřené léze, výtok, krvácení),
- posuď stav cirkulace (barva, teplota, citlivost - pozor na části těla, které jsou chladné, bledé až cyanotické, ztuhlé nebo necitlivé),
- posuď stupeň intenzity bolesti a rozsah pohybu při ošetřování svalového spasmu nebo bolestivých stavů,
- změř P, D a TK (zvl. důležité při aplikaci tepla nebo chladu na velké části těla).
 
Úkoly – cvičení, samostudium
1. Jaké máte osobní zkušenosti a aplikací tepla a chladu v nemocnici?
2. Využíváte účinky tepla a chladu ve své rodině, a pokud ano jak?
3. Vysvětlete princip zpětného odrazu v terapeutickém efektu tepla a chladu?
4. Jaká je doporučená teplota vody pro teplou koupel?
5. Jaká je vhodná teplota vody pro náplň termoforu?
6. Jak se nazývá přístroj, který produkuje UV záření?
7. Jaké účinky má aplikace infračerveného světla?
8. Vyjmenujte pět fyziologických účinků chladu a tepla?
9. Co vše musí sestra posoudit před aplikací tepla nebo chladu u pacienta?
10. Proč je kontraindikována aplikace chladu u otevřených ran?
 
Pojmy k zapamatování
Fyziologické účinky tepla a chladu
Fenomén zpětného odrazu
Fototerapie
Biolampa
Horské slunce
 
Odkazy na další studijní pomůcky, doplňkové zdroje informací k samostudiu, související webové stránky
Detoxikační zábal z mrtvého moře
O kryoterapii a dusíku
Zábaly Centrum zdraví a krásy Naturen.avi
 
Literatura:
Základní literatura:
DOENGES, Marilynn E.; MOORHOUSE, Mary Frances. Kapesní průvodce zdravotní sestry. Praha: Grada, 1996. ISBN 80-7169-294-8.
HŮSKOVÁ, Jitka; KAŠNÁ, Petra. Ošetřovatelství - ošetřovatelské postupy pro zdravotnické asistenty. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-2852-0.
KOZIEROVÁ, Barbara; ERBOVÁ, Lenora; OLIVIERIOVÁ, Glenora. Ošetrovateľstvo: koncepcia, ošetrovatelský proces a prax. 1. vyd. Martin: Osveta, 1995. 2 sv. ISBN 80-217-0528-0.
MIKŠOVÁ, Zdeňka; FROŇKOVÁ, Marie; HERMANOVÁ, Renáta; ZAJÍČKOVÁ, Marie. Kapitoly z ošetřovatelské péče I. Aktual.  a doplň. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN  80-247-1442-6.
JUŘENÍKOVÁ, Petra; HŮSTKOVÁ, Jitka. Ošetřovatelství pro IV. ročník SZŠ 2. část. 1. vyd. Uherské Hradiště: Středisko služeb školám, 2001. ISBN – neuvedeno.
TRACHTOVÁ, Eva. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1999. ISBN 80-7013-285-X.