Studijni_opory
20.4 Zásady a postup při podávání infuze
20.4 Zásady a postup při podávání infuze
Pomůcky pro infuzní terapii:
1) Injekční jehly, katétry, kanyly, port. Pro aplikaci infuze používáme nejčastěji periferní žilní katétr. Jednorázovou jehlu pro i. v. aplikaci používáme méně často, jen při aplikaci jedné, krátkodobé infuze. Při déletrvající infuzní terapii se velmi osvědčuje katétrový systém PORTACATH, tzv. port, nebo centrální žilní katétry.
- Katétry pro i. v. infuzi – kanyly. Používají se i. v. katétry s kovovou jehlou pro zavedení, které mohou být opatřeny křidélky pro snazší manipulaci při zavádění a lepší fixaci katétru. Existují i žilní katétry s injekčním portem. Jsou vyrobeny z různých materiálů – nejčastěji z teflonu a polyuretanu. Polyuretan je materiál, který při tělesné teplotě zvyšuje svoji elasticitu, a tím snižuje riziko mechanické iritace cévní stěny a možného vzniku flebitidy.
Optimální katétr má tyto vlastnosti:
- snadný průnik do tkání – lepší zavádění, menší bolest pro pacienta,
- materiál, který snižuje riziko mechanického dráždění,
- tenké stěny – vyšší průtok při zachování vnějšího průměru,
- příznivou cenu,
- přípichový port pro podání farmaka bez nutnosti rozpojování setu (katétry s porty jsou dražší a používají se jen v případě indikovaných případech).
- Centrální žilní katétry. Používají se k aplikaci vysokoprocentních koncentrovaných roztoků, např. v intenzivní péči. Podrobně viz centrální žilní přístupy (studijní text č.22 Ošetřovatelský proces u specializovaných činností). Existují i katétry pro centrální přístup s více kanály.
- PORTACATH tzv. port. Jde o zásobník, který je implantován do podkoží v subklavikulární oblasti a ze kterého vychází katétr, který je umístěn v horní duté žíle. Zásobník má na straně umístění ke kůži zvláštní membránu, která je schopná se po vytažení jehly kontrahovat a zaměnit úniku krve do podkoží. Tento způsob se nejčastěji používá při podání cytostatik a při hemodialýze.
2) Infuzní soupravy. Vyrábějí se z plastů, především z PVC. Souprava je určená pro jedno použití. V současné době se vyrábí několik typů souprav, všechny typy mají pět základních částí:
- jehlu (bodec), což je silná perforační jehla s více otvory,
- Martinovu baňku, podlouhlou válcovou nádobku, sloužící ke kontrole počtu kapek, dále zadržuje malé množství tekutiny, a tím brání nasávání vzduchu do hadičky,
- ventil v místě spojení jehly a baňky, plní funkci odvzdušňovače,
- transportní hadičku, na které je vlečen jezdec – tlačka pro regulaci rychlosti infuze,
- konus, tj. kuželovité zakončení setu kryté sterilním krytem.
3) Infuzní láhev, resp. Infuzní vak nebo sáček (popsáno v předešlém textu).
4) Spojky infuzních setů, trojcestné kohouty. Jsou vyrobeny z plastů, jednotlivě baleny a musí být sterilní, zajišťují aplikaci více infuzních roztoků současně, do jednoho vpichu.
5) Infuzní filtry. Slouží k odstraňování vzduchu, tuhých částí a mikrobů z infuzních roztoků, po snížení rizika, kontaminace a infuzních komplikací. Používání je doporučeno u rizika kontaminace a infuzních komplikací. Používání je doporučováno u rizikových pacientů, nemocných s dlouhodobou infuzní terapií, při i. v. chemoterapii nebo u pacienta s celkovou parenterální výživou. Filtr se umísťuje na infuzním setu co nejblíže k místu venepunkce. Pozor na ucpávání membrány filtru, a z toho plynoucí zpomalení až zastavení průtoku infuze. Pozor na ucpávání membrány filtru, a z toho plynoucí zpomalení až zastavení průtoku infuze. Některé léky (např. INZ) se mohou navazovat na povrch membrány filtru.
6) Infuzní pumpy. Jsou elektronická zařízení pro přesné a časově stabilní podávání infuzních roztoků a léků. Zabezpečují přesné dávkování za předem určené časové období. Aktivně vtlačují daný objem tekutiny do žilního systému.
Infuzní pumpy mají dva základní typy podávacích systémů:
a) Systém udávající počet kapek za minutu, např. po podávání tekutiny konstantní rychlostí, pro udržení určité hladiny léku.
b) Systém udávající počet mililitrů za hodinu, např. když chceme podat určité množství tekutiny za určitou jednotku času.
Všechny infuzní pumpy jsou vybaveny alarmem zvukovým a světelným, nastavováním rychlosti průtoku, detektorem kapek a vzduchu, detektorem pro paravenózní umístění kanyly v průběhu aplikace apod. Mohou být doplněny elektronickou regulací – volumetrickou komůrkou pro regulaci rychlosti kapání v rozmezí 3-99 kapek/min. Můžeme je připojit k již zavedené infuzi.
7) Váhy pro kontinuální vážení pacienta. Používají se u pacienta v bezvědomí, s otoky, s ascitem, v pediatrii apod. Snímače se umísťují pod kolečka lůžka. Ovládací jednotka je na panelu. Přesnost vah je 100 g.
8) Mandreny. Mandren je pomůcka na jedno použití. Slouží k uzavření katétru při přerušení infuzní terapie. Oproti heparinové zátky (které je připravena dle standardu pracoviště) se aplikuje do spojovací hadičky nasazené na katétru a uzavře se sterilním krytem, před každou další infuzí se musí heparinová zátka odsát) má několik výhod – snadnější manipulaci, je hned k dispozici (Heparin se musí ředit), má závit a katétr je tak bezpečně uzavřen a je bezpečnější z hlediska mikrobiální infekce a nesporně pohodlnější pro pacienta.
Ošetřovatelský proces při aplikace infuze
a) Posouzení
Informace získáváme pozorováním, rozhovor a za zdravotnické dokumentace. Anamnézu týkající se intravenózní terapie získáme na základě stávající injekční medikace (např. podávání diuretik, steroidů apod.), stávají perorální medikace, zjištění alergických projevů na léčivé přípravky, projevující nežádoucích účinků po již dříve podaných medikacích a výsledků fyzikálních vyšetření.
Zjišťujeme komplikace po již dříve provedených venepunkcích. Posuzujeme celkový stav pacienta, především chronické onemocnění, zejména onemocnění ledvin, srdce, hypertenzi, diabetes mellitus, diabetes insipidus, onemocnění štítné žlázy, dýchacího ústrojí, zažívacího traktu, onkologické onemocnění apod.
Posuzujeme příjem a výdej tekutin, ztrátu tekutin průjmy, zvracením, nadměrným pocením, známky dehydratace, popř. hyperhydratace organismu.
Je třeba provést zhodnocení příznaků svědčící pro poruchu acidobazické rovnováhy, posouzení diagnostických krevních testů pro určení acidobazické rovnováhy a posouzení dosavadních léčebných postupů např. dialýzy, drenáže sondou, parenterální výživy.
Před započetím infuzní terapie je potřeba důkladně změřit fyziologické funkce – především krevního tlaku a pulzu; např. hypertenze je kontraindikací k aplikaci Prokainu.
Ošetřovatelské problémy pacienta:
- Riziko infekce v souvislosti s nedostatečnou péčí o žilní vstup (centrální žilní vstup, port atd.).
- Deficit informací o infuzní terapii, jejím průběhu, ukončení, chování po infuzní léčbě.
- Deficit soběstačnosti při uspokojování potřeb hygieny, přijímání jídla, vyprazdňování z důvodu zavedené infuzní terapie projevující se upoutáním pacienta na lůžku.
b) Ošetřovatelské diagnózy:
- Riziko infekce (00004)
- Riziko vaskulárního traumatu (00213)
- Nedostatečné znalosti (00126)
- Snaha zlepšit znalosti (00161)
- Deficit sebepéče při koupání (00108)
- Deficit sebepéče při oblékání (00109)
- Deficit sebepéče při stravování (00102)
- Deficit sebepéče při vyprazdňování (00110) atd.
c) Cíle, očekávané výsledky:
- pacient má dostatek informací - o způsobu léčby, účinku, aplikaci atd.,
- pacient je dostatečně hydratován, zná důvody infuzní terapie, zná účinky infuzní terapie a má acidobazickou rovnováhu v normě,
- pacient zná nežádoucí účinky infuzní terapie atd.
d) Intervence - aktivity sestry:
Po dosažení vytýčených cílů sestra vykonává aktivity v rámci svých kompetencí a odborných znalostí. Oprávnění k aplikaci infuze má lékař a kvalifikovaná sestra, která je lékařem k této činnosti písemně pověřena.
Sestra zajišťuje přípravu pacienta před, během a po aplikaci infuze, výměnu infuzní lahve, provádí záznam do dokumentace pacienta o provedeném výkonu.
e) Hodnocení
Hodnocení provádíme ve vztahu ke stanovenému cíli a očekávaným výsledkům. V rozhovoru s pacientem hodnotíme jeho pocity během a po podání infuze. Do dokumentace učiníme zápis o aplikované infuzi.
Zásady pro podávání infúze:
- plně se na výkon soustředit,
- zachovávat zásady asepse, dodržovat sterilitu,
- ordinovaný přípravek pečlivě zkontrolovat, zda souhlasí druh koncentrace přípravku s dekursem,
- zátku skleněné láhve nebo uzávěr plastové láhve spojit s infuzní soupravou až těsně před podáním,
- léky, které mají být do infúze podány, pozorně vybírat a po vpravení do roztoku čitelně zapsat na štítek lahve, léky se vpravují do roztoku těsně před podáním infúze,
- po celou dobu infuze (není-li použita infuzní pumpa) sledovat, zda přípravek kape předepsanou rychlostí (počet kapek za minutu určí lékař - pohybuje se mezi 3 až 90 kapkami za minutu),
- během výkonu pravidelně kontrolovat stav nemocného a funkčnost infuzní soupravy,
- poskytnout nemocnému signalizační zařízení,
- při jakékoli komplikaci zdravotního stavu nemocného uzavřít tlačítko soupravy, postarat se o nemocného a zavolat lékaře.
Obrázek 2 Infuzní set
Zdroj: Autor
Postup:
- pečlivě si umyj a dezinfikuj ruce,
- zkontroluj název a koncentraci předepsaného přípravku a na štítek připiš jméno pacienta, druh a množství přidaných léků,
- dezinfikuj gumovou zátku láhve nebo uzávěr plastové láhve nebo vaku,
- do roztoku vprav pomocí jehly širšího průsvitu ordinované léky,
- do láhve zaveď bodec infuzní soupravy,
- zavěs láhev na stojan,
- tlačku infuzní soupravy zatáhni a zamáčknutím naplň baňku roztokem,
- uvolni tlačku a do emitní misky vypusť vzduch a trochu roztoku,
- kónus infuzní soupravy chraň krytem.
Příprava nemocného:
Je-li nemocný při vědomí: informovanost, umýt se, dojít si na klozet (ležícím podej mísu nebo lahev), poloha, zkrácení dlouhé (čtení atd.), úprava lůžka, signalizační zařízení.
Není-li nemocný při vědomí: úprava lůžka, vyprázdnění sběrného vaku s močí, zabezpečení polohy.
Rychlost infuze se řídí: ordinací lékaře, složením přidaných látek, věkem, celkovým stavem pacienta.
Rychlost infuze upravujeme: tlačkou, kapkovačem (spojovací hadička opatřená kolečkem k úpravě rychlosti), perfuzorem (lineárním dávkovačem, injektomatem), infuzní pumpou.
Infuzní pumpy: přístoj na elektrický pohon, lze regulovat rychlost a množství aplikovaného roztoku, různé typy pump, podstatou je zavedení infuzní hadice do přístroje a její mechanické stlačování, volba tlačítky, používají se speciální infuzní soupravy, zvukový i vizuální signál (vzduchový, kapkový, tlakový alarm).
Obrázek 3 Infuzní pumpa
Zdroj: Autor
Výměna láhve, ukončení výkonu:
- po vyprázdnění láhve přerušit proud tlačkou,
- sejmout láhev ze stojanu a bodec soupravy zavést do další láhve (předem pečlivě dezinfikovaným uzávěrem),
- pokud je infuze podávaná přes jehlu - opatrně,
- dříve než se infuzní hadice vyprázdní, je třeba přerušit ji tlačkou,
- asepticky odstranit jehlu.
Obrázek 4 Aplikace infuze
Zdroj: Autor
Infuzní terapie u dětí:
Při aplikaci infuze u malých dětí asistují lékaři dvě sestry. Infuze se nejčastěji aplikuje do žil na hlavičce. Provádíme fixaci hlavičky nebo končetiny dlahou. Nezbytná je dokonalá fixace katétru a stálý dohled.
Upozornění: Infuzní soupravu měníme dle zvyklostí zdravotnického zařízení. Obecně platí, že při uzavřeném systému s antibakteriálními filtry 1x za 48-72 hod, při přerušování či rozpojování systému 1x za 24 hod. Periferní žilní katétr měníme 1x za 3-5 dní, při komplikací ihned.
Sterilní krytí měníme při každém znečištění, jinak:
- transparentní film 1x za 3 dny nebo dle pokynů výrobce,
- netkaný textil 1x za 2 dny,
- mulové čtverce 1x za 24 hod.
Aplikace infúze dětem:
- postupuje se podobně jako při aplikaci infuze dospělým,
- končetina se podloží obalenou dlahou a ručka dítěte se k ní pevně, ale šetrně připoutá,
- podle potřeby se fixují i ostatní končetiny,
- vlídný přístup, kontrola.