Studijni_opory

3.3.1 Odborný úvod

3.3.1 Odborný úvod
 
 
Polohování
= ukládání pacienta/klienta nebo jednotlivých částí jeho těla do správné polohy, abychom předcházeli vzniku komplikací ze špatné polohy. Při polohování se řídíme podle polohovacího plánu.
 
Funkce polohování:
- má odstranit působení tlaku na jedno a to samé místo (prevence vzniku dekubitů)
- prevence vzniku bolesti
- prevence zhoršení ventilace plic
- zabránit tvorbě kontraktur a deformit
- zabránit omezení rozsahu pohybů kloubů
- napomáhat dobrému prokrvení jednotlivých částí těla
- udržování svalového tonusu
- stimulujeme posturální (polohové) reflexy
 
Zásady polohování:
- Pokud pacient je schopen měnit polohu sám, pak mu pomáháme a zajistíme ji pomůckami
- Pokud není schopen, provádíme změny polohy pasivně
- Přes den polohujeme nejdéle po 2 hodinách, v noci po 3 hodinách nebo dle potřeby (bolest)
- Zvolenou polohu opakovaně kontrolujeme a dle potřeby opravujeme
- Zaznamenáváme do dokumentace polohování (polohovací plán)
- Využíváme polohování podle ciferníku
 
Komplikace špatné polohy:
- Vznik bolesti
- Zhoršení ventilace plic
- Vznik deformit
- Vznik kontraktur
- Omezení rozsahu pohybu v kloubech
- Vznik dekubitů
- Hypotrofie až atrofie svalů
 
Vhodná poloha
- zmírňuje bolest i neklid nemocného
- usnadňuje dýchání
- přispívá ke klidnému spánku
- zabraňuje vzniku imobilizačního syndromu
- prevence vzniku dekubitů
- prevence pádu
 
Polohy
Rozdělení poloh podle:
1. Účelu
Léčebné
Polohy, které nemocný sám aktivně vyhledává, anebo polohy, ve kterých je nucen setrvat v důsledku svého onemocnění.
- usnadnění dýchání, prevence proleženin
- jsou součásti léčby, která se nesmí zanedbávat
- léčebná poloha se často shoduje s polohou úlevovou (např. elevace horní končetiny po amputaci prsa – prevence lymfedému a eliminace bolesti)
- pacient, který není schopen spontánně zaujmout a udržovat léčebnou polohu, je do ní uveden a zajištěn tak, aby na její udržení nemusel vynakládat žádnou svalovou námahu a energii.
 
Fowlerova poloha
- nejčastěji užívaná léčebná poloha
- zajišťuje optimální ventilaci plic
- P/K sedí v polosedě, nebo v sedě má zvednutý horní panel lůžka, aby nesklouzával (prevence dekubitů – střižná síla), do nohou bednička, pod pokrčená kolena válec, podpěrka pro chodidla, lůžko je opatřeno hrazdičkou
- indikována u P/K s onemocněním srdce a plic, po břišní a hrudní operaci, u P/K ohroženého zánětem plic, vyšší věk
 
Ortopnoická poloha
- P/K sedí na lůžku se spuštěnými DKK, které jsou opřeny, HKK se opírá o stolek, pelest lůžka (P/K může sedět u stolu, o který se HKK (předloktí) opírá
- poloha zlepšuje plicní ventilaci – umožní zapojení pomocných dýchacích svalů, svěšené DKK omezí žilní návrat k srdci a do přeplněného plicního řečiště
- indikována u P/K při selhávání levého srdce a s plicním městnáním, při plicních onemocněních, plicními chorobami - dušnost
 
Poloha na boku (laterální)
- P/K leží na levém, či pravém boku, DK na opačné straně je pokrčená a kolenem se opírá o podložku, tím je poloha těla fixována
- indikována u P/K se záněty pohrudnice (pleuritida), popáleniny, traumata
- je vhodná po operaci ledvin (umožňuje odtok z drénů)
- polohování slouží jako prevence dekubitů
- při transportu poraněných lidí, kteří jsou v bezvědomí - zabraňuje vdechnutí zvratků (stabilizovaná)
 
Typy poloh na boku
- mírná boční – P/K je více přetočen na záda
- střední boční - viz stabilizovaná
- velká boční – P/K je více přetočen na břicho
 
Poloha na zádech s mírně pokrčenými DKK
- indikována u P/K se zánětlivými procesy v dutině břišní (zánět žlučníku (cholecystitis), appendicitis, pobřišnice (peritonitis), úraz
 
Poloha na břiše
- P/K má pod hlavou malý polštář nebo bez polštáře s podloženými rameny
- indikována u P/K s vředovou chorobou žaludku a duodena, onemocnění pankreatu, po operaci konečníku, po operačním výkonu v oblasti zad, po lumbální punkci
- prevence dekubitů
- pronační poloha
 
Trendelenburgova poloha "hlavou dolů"
- P/K leží na zádech nebo na břiše ve vodorovné poloze, hlava je níže než DKK
- indikována u P/K pro lepší prokrvení mozku, akutní krvácení, protišoková poloha, v gynekologii a porodnictví (hrozící potrat), je výhodná pro operace na orgánech v malé pánvi
 
Obrácená Trendelenburgova poloha - antitrendelenburgova poloha
- opak předchozí, P/K leží na zádech, nožní plocha lůžka je sklopena tak, že DK jsou níže než hlava a trup
- indikována u P/K s onemocněním DKK (poruchy tepenného prokrvení)
- poloha zvyšuje prokrvení DK při chorobách tepen
 
Poloha se spuštěnou DK z lůžka v leže
- P/K se špatným prokrvením končetin při tepenných onemocněních
 
Vodorovná poloha na zádech
- indikována u P/K při poranění lebky, pánve, po operacích pánve a páteře
 
Poloha se šikmo zdviženou DK
- DK uložena na dlaze, čímž je podpořen žilní odtok
- indikována u P/K se zánětlivým nemocněním cév DK (trombóza hlubokých žil, operační výkony na žilách DK)
 
Stabilizovaná poloha na boku
- udržení průchodnosti dýchacích cest
- indikována u P/K v těžkém celkovém stavu, v bezvědomí poskytování PP
 
Vyšetřovací
Vyšetřovací poloha slouží k vyšetření P/K k vyšetřování dané části těla P/K, např. při vizitě, konsiliu. Každý P/K by měl být v rámci edukace před výkonem poučen nejen o výkonu samotném, ale i o poloze, kterou bude při vyšetřování zaujímat.
Vyšetřovací polohy jsou polohy přechodné.
Způsoby vyšetření:
Vsedě – k vyšetření hlavy, hrudníku, zad, horních končetin
Vleže – k vyšetření břicha, DK a v případech, kdy je nemocný neschopen posazení
Vyšetření ve stoje – pouze ve zvláštním případě
 
Poloha na zádech
- P/K leží na zádech, DKK mírně pokrčené, HKK volně položené podél těla. Poloha je ne pro všechny P/K vhodná (onemocnění srdce a plic)
- indikovaná - při vyšetření břicha pohmatem, přední části hrudníku, plic, prsou, srdce a vitálních funkcí
 
Poloha vodorovná
- P/K leží na zádech, DKK položeny a HKK podél těla
- indikovaná - při vyšetření hlavy, krku, hrudníku, prsou, srdce
 
Poloha na boku
- indikovaná - při vyšetření ledvin
 
Poloha vsedě
- P/K sedí bez opěry zad, DKK spuštěny z lůžka
- indikovaná - při vyšetření hlavy, krku, hrudníku, plic a prsou, vyšetření vitálních funkcí, HKK a DKK
 
Poloha gynekologická
- P/K leží na zádech, DKK oddáleny od sebe a pokrčeny v kolenou a kyčlích. Na gynekologickém stole mohou být lýtka ukotvena v podpěrkách
- vyšetření pochvy, adnex, dělohy a vyšetření konečníku
 
Poloha genupektorální (kolenoprsní)
- P/K klečí, horní polovina těla pod úhlem 90° k bedrům – hlava položena na pažích, P/K je o podložku opřen rameny
- Indikovaná při vyšetření konečníku
 
Poloha genukubitální (kolenoloketní)
- stejně jako předešlá, P/K je opřen o předloktí HKK
- indikovaná při vyšetření konečníku
 
Transportní poloha
Slouží k uložení nemocného k bezpečnému transportu
Požadavky TP:
- pohodlná – subjektivně příjemná, udržování nemá působit žádnou námahu
- účelná – plní léčebnou potřebu
- úlevová – snižuje subjektivní potíže a bolest
- stabilní – během transportu se samovolně nemění
- bezpečná – vylučuje riziko sekundárního poškození nemocného během transportu
 
TYPY transportních poloh
- Vleže rovně na zádech – pacient při vědomí, v bezvědomí se zajištěnými dýchacími cestami, který nevyžaduje speciální polohu
- Anti-Trendelenburgova – na zádech se zvýšením hlavového konce o 20 stupňů, umožňuje snížit překrvení hlavy při kraniocerebrálních poraněních, nitrolebním krvácení a nitrolební hypertenzi, bolesti hlavy.
- Poloha v polosedě – usnadňuje zapojení pomocných dýchacích svalů (dušnost – astma, levostranná kardiální dekompenzace), zpevňuje hrudní stěnu (úraz hrudníku se spontánní ventilací)
- Fowlerova poloha – v polosedě nebo vsedě se spuštěnými DK, omezuje návrat krve z DK – levostranném kardiálním selhávání s počínajícím otokem plic, akutní nedokrevnost DK
- Trendelenburgova poloha – vleže na zádech se snížením hlavového konce, při výhřezu pupečníku, vzduchové embolii
- Protišoková poloha – vleže na zádech, zvýšení DK cca 50 cm nad podložku podložením od kolen níže, hlava se nesnižuje, při šokových stavech a poklesu TK, z DK se mobilizuje cca 500 ml rezervní krve
- Autotransfúzní poloha – jako předchozí, ale DK se zvednou co nejvýše, mobilizace cca 1000 ml krve do oběhu, při šoku s velkou krevní ztrátou
- Stabilizovaná poloha – na boku, se záklonem hlavy, umožňuje udržet průchozí DC u nemocných s poruchou vědomí, ale se spontánní ventilací
 
2. Aktivity svalstva
Aktivní (přirozené)
- P/K polohu aktivně udržuje, je schopen ji sám upravovat
- přirozená – poloha je P/K příjemná, pohodlná může ji kdykoliv změnit
- vynucená – úlevová poloha P/K zaujímá nezměněně velmi dlouho a urputně, nejčastěji z důvodu obtíži (bolesti, pro zlepšení dýchání)
 
Pasivní
- P/K není schopen sám polohu změnit (nemoc - plegie, bezvědomí, těžký stav, operace, příznak)
- P/K na lůžku zaujímá polohu takovou, jak ho sestry napolohují nebo je v lůžku „zhroucený“, na jeho poloze se podílejí pouze zákony gravitace
- P/K není schopen ovládat polohu svou vůlí, negativně působí gravitační vlivy, je pokynem k aktivní ošetřovatelské péči