První pomoc
4.6 Vyšetření postiženého
4.6 Vyšetření postiženého
Po zjištění nehody a ověření si, že zachránci nehrozí nebezpečí, je třeba zjistit, co se postiženému stalo postupem nazývaným vyšetřením postiženého. Zjišťují se příznaky poruchy zdraví (např. přítomnost vědomí, poranění, zlomenin, ran aj.).
První pomoc se neposkytuje podle úrazového děje (PP Při úrazu elektrickým proudem, při topení, při infarktu myokardu), ale podle převažujících příznaků (zástava dýchání, krvácení, podezření na zlomeninu stehenní kosti, ztížené dýchání apod.). Vyšetření vykonává každý (laik nebo zdravotník), kdo přijde k postižené osobě první.
Vyšetření má dvě části:
1. prvotní vyšetření a resuscitace,
2. druhotné vyšetření – anamnéza a vyšetření od hlavy po paty.
Prvotní vyšetření postiženého by nemělo trvat déle než 30 sekund. Zjišťuje se přítomnost vědomí, dýchání, pulzu a zevního krvácení. Bezvědomí, nepřítomnost dýchání, zástava srdce, velké zevní krvácení a šok jsou stavy, které bezprostředně ohrožují život postiženého.
První pomoc se neposkytuje podle úrazového děje (PP Při úrazu elektrickým proudem, při topení, při infarktu myokardu), ale podle převažujících příznaků (zástava dýchání, krvácení, podezření na zlomeninu stehenní kosti, ztížené dýchání apod.). Vyšetření vykonává každý (laik nebo zdravotník), kdo přijde k postižené osobě první.
Vyšetření má dvě části:
1. prvotní vyšetření a resuscitace,
2. druhotné vyšetření – anamnéza a vyšetření od hlavy po paty.
Prvotní vyšetření postiženého by nemělo trvat déle než 30 sekund. Zjišťuje se přítomnost vědomí, dýchání, pulzu a zevního krvácení. Bezvědomí, nepřítomnost dýchání, zástava srdce, velké zevní krvácení a šok jsou stavy, které bezprostředně ohrožují život postiženého.
Vědomí může být narušené:
a) kvantitativně: spavost, sopor, kóma;
b) kvalitativně: postižený reaguje na zevní podněty a prostředí neadekvátně (bludy, nevhodné odpovědi, dezorientace místem, časem, osobou).
Pokud postižený není schopný po úrazu srozumitelně a věrohodně popsat mechanismus úrazového děje, je třeba předpokládat, že byl v bezvědomí a jednalo by se o retrográdní amnézii.
Obr. 7 Kontrola vědomí
Zdroj: fotoarchiv autora
Bezvědomí podle vyvolávající příčiny může způsobit alkohol, epilepsie, úraz, hypoglykemie, cévní mozkové příhody, intoxikace a další.
Kvantitativní porucha vědomí se zjišťuje orientačně podle oslovení a bolesti:
a) při vědomí: aktivně spolupracuje,
b) spavost - somnolence: reaguje na hlasité oslovení,
c) sopor – bezvědomí: reaguje na bolestivý podnět,
d) kóma – hluboké bezvědomí: nereaguje na bolestivé podněty.
Pokud je postižený při vědomí a odpovídá na pozdrav, prvotní vyšetření se může omezit na změření základních životních funkcí.
U dýchání sledujeme frekvenci (zpomalené, zrychlené, nepravidelné). Všímáme si charakteristiky dýchání (lapavé, povrchní, mělké, hluboké, dýchání se zapojováním pomocných dýchacích svalů. Dále posuzujeme funkčnost dýchání (dostatečné, nedostatečné).
Obr. 8 Kontrola dýchání
Zdroj: fotoarchiv autora
U krevního oběhu vyšetřujeme frekvenci (počet pulzů za minutu) a kvalitu (dobře plněný, slabý, nitkovitý, nehmatný). U postiženého v bezvědomí měříme pulz na arteria carotis nebo arteria femoralis. Pokud je postižený při vědomí a dýchá, může se pulz měřit na arteria radialis. Jestliže je pulz hmatný na zápěstí, potom je systolický tlak více než 80 torrů. Jestliže je hmatný na a. femoralis, je systolický tlak více než 60-70 torrů. Při hmatném pulzu na a. karotis je systolický tlak aspoň 40 torrů.
Obr. 9 Kontrola pulzu
Zdroj: fotoarchiv autora
Případné zevní krvácení se zjistí pohledem v oblastech, kde tepny procházejí blízko povrchu těla (krk, ramena, předloktí, třísla, stehno a holeň). Krvácení, které je skryté pod oděvem, se nahmatá nejdříve při druhotném vyšetření.
Pokud je postižený při vědomí, dýchá sám, má hmatný pulz na krční tepně a není vidět žádné zevní krvácení, může se vykonat druhotné vyšetření. V případě, že se zjistí nepřítomnost nebo nedostatečnost jedné nebo více základních životních funkcí, je třeba okamžitě začít s kardiopulmonální resuscitací.
Cílem druhotného vyšetření postiženého je odhalit příznaky, které bezprostředně neohrožují život postiženého, ale mohly by způsobit komplikace, pokud by nebyly odhalené. Druhotné vyšetření má dvě části – anamnézu zjišťuje zdravotník na místě události a vyšetření od hlavy po paty by měl vykonat i laický zachránce.
Anamnéza:
a) Zdravotník se postiženému představí, uvede svou kvalifikaci a nabídne pomoc.
b) Zeptá se na pocity (nejčastěji je to bolest a selhání funkce části těla). Při bezvědomí získává údaje od svědků příhody. Při náhlých onemocněních a úrazech vzniknou příznaky náhle z plného zdraví nebo se výrazně zhorší chronické těžkosti.
c) Zjišťuje užívané léky, případné alergie, poslední příjem potravy, přidružená onemocnění.
d) Nezapomene na důležité anamnestické údaje současného onemocnění:
- začátek a druh aktivity v čase vzniku,
- úlevové a zhoršující faktory,
- charakter a kvalita obtíží,
- místo vzniku a směr šíření těžkostí/bolesti,
- stupeň obtíží, rozsah,
- trvání obtíží.
e) Nedává sugestivní otázky typu: „Dýchá se vám špatně?“, ale: „Co cítíte při dýchání?“. Anamnézu kompletizuje od postiženého, rodiny a svědků.
Vyšetření od hlavy po paty zahrnuje hledání poranění. Postiženému je potřebné dopředu vysvětlit, co se bude dělat. S postiženým nehýbeme, pokud máme podezření na poranění krku a páteře (mechanismus úrazu). Obnažíme postiženou část těla. Pokud postižený udává bolest v nějaké lokalitě, je třeba nejdříve vyšetřit okolí a nakonec oblast největší bolesti.
Vyšetření hlavy a krku:
Všímáme si vzhledu, výrazu obličeje (bolestivé grimasy, náznak křečí kolem úst). Posoudíme barvu kůže v obličeji, akrálních částech (nos, ušní boltce, rty). Zkontrolujeme vlasovou část hlavy, případné rány, krvácení, deformace, skalpace, krepitace. U očí kontrolujeme postavení očních bulbů, které může být normální, divergentní (rozbíhavé), konvergentní (sbíhavé). Stav zornic (izokorie, anizokorie, mydriáza, mióza) a reakce na osvit. Nestejně široké zornice svědčí o vážném stavu. Zúžené bývají při intoxikaci opioidy a heroinem. Rozšířené bývají při intoxikaci alkoholem, atropinem, halucinogeny. Ve tmě má rozšířené zornice i zdravý člověk. U nosu si všímáme výtoku, deformit a krvácení. Z uší může vytékat krev a mozkomíšní mok. Zkontrolujeme ústa, kde mohou být zvratky, potrava, vyražené zuby, žvýkačka. Prohmatáme krční páteř, ale hlavou a krkem nehýbeme pro možné poranění.
Vyšetření hrudníku:
Na hrudníku hledáme rány, deformace, cizí tělesa. Všímáme si stability hrudního koše. Anamnesticky zjišťujeme bolesti při dýchání, nemožnost se nadechnout, dyspnoe (subjektivně ztížené dýchání), stenokardie.
Obr. 10 Vyšetření hrudníku
Zdroj: fotoarchiv autora
Vyšetření břicha:
Hledáme rány, hematomy, cizí tělesa (nůž, střepy), obsah otevřených ran (střevní kličky). Anamnesticky zjišťujeme bolesti, úlevovou polohu, provokující faktory, odchod plynů, stolice, chuť do jídla, nauzea, zvracení, průjem. Pohmatem vyšetříme všechny čtyři kvadranty dutiny břišní.
Obr. 11 Vyšetření břicha
Zdroj: fotoarchiv autora
Vyšetření pánve:
Vyšetřujeme palpační citlivost, bolestivost, deformace, hematomy.
Obr. 12 Vyšetření pánve
Zdroj: fotoarchiv autora
Vyšetření končetin:
Zkontrolujeme horní a dolní končetiny – deformace, rány, krvácení, stav kůže, hematomy, vpichy. Porovnáváme obě strany. Posuzujeme stav a funkčnost kloubů. Pokud je postižený při vědomí, požádáme ho, aby zahýbal rukou a nohou postupně od zápěstí po rameno a od kotníku po koleno.
Obr. 13 Vyšetření končetin
Zdroj: fotoarchiv autora
Vyšetření páteře a zad:
Při podezření na úraz páteře zkontrolujeme citlivost a sílu končetin. Požádáme postiženého, aby nám stiskl ruku, tlačil nohama proti naší ruce. Podezření na úraz máme tehdy, pokud předcházel náraz v rychlosti více než 50 km/h, pád z výšky větší než je výška těla postiženého, motocyklové nehody, skoky do vody.
Postižený může mít u sebe tak zvaný „varovný znak“. Může to být náramek, přívěsek, varovná identifikační karta. Tento varovný znak upozorňuje na onemocnění nositele. Může obsahovat telefonní číslo, jméno lékaře, název onemocnění. V žádném případě ho postiženému nebereme!
Při celkovém vyšetření hodnotíme i subjektivní příznaky postiženého, mezi které patří bolest (vystřelující, kolikovitá, tupá, křečovitá aj.), dušnost (expirační, inspirační), žízeň (často jeden z úvodních příznaků cukrovky), nevolnost, únava a slabost, úzkost a strach, ztráta paměti (amnézie) je často v souvislosti se ztrátou vědomí (úraz nebo otrava). Závrať (vertigo) je pocit nerovnováhy a může mít charakter točivý nebo se někdy projevuje jako houpání či tah do strany. Při krepitaci slyší postižený, jak o sebe narážejí kosti, což může vyvolat úzkost.
Priority poskytování první pomoci
1. Zástava dýchání a srdce (pokud postižený nekrvácí z velké tepny).
2. Velké zevní krvácení.
3. Bezvědomí.
4. Šok.
5. Ostatní poranění: popáleniny, poranění kostí a kloubů, rány.
Priority je potřebné dodržovat při ošetřování jednoho postiženého s více jmenovanými poraněními i při ošetřování více postižených, ze kterých každý může mít jiné z těchto poranění.