První pomoc

5.8.1 Defibrilace

5.8.1 Defibrilace
 
 
Defibrilace je léčebný postup při fibrilaci komor, při kterém je pomocí výboje přesně definovaného proudu obnovený normální sinusový rytmus.
Postupy základní neodkladné resuscitace zaznamenaly v Evropě proti roku 2005 minimálních změn. Největší důraz je kladený na vykonávání
kvalitní masáže srdce, a včasné použití automatizovaného externího defibrilátoru (AED) – pokud je v blízkosti postiženého k dispozici.
Nadále je doporučené podporovat programy AED, hlavně další rozmístění přístrojů na veřejně přístupné místa (letiště, sportovní haly, obchodní centra, divadla apod.). V nemocnicích by měly být defibrilátory rozmístěné tak, aby mohl být kdykoliv podaný defibrilační výboj
do 3 minut po kolapsu. Označení přístrojů je celosvětově standardní.
Změnila se metodika obsluhy defibrilátoru. Je doporučené pokračování v masáži srdce během nabíjení defibrilátoru s cílem minimalizovat čas přerušení masáže srdce před podáním defibrilačního výboje. Optimální energie výboje není známá a doporučená energie výboje zůstala beze změny (360 J pro monofazický a 200 J pro bifazický výboj s možností zvyšování až na 360 J). Po každém výboji musí následovat okamžitě masáž srdce po dobu 2 minut a až potom je masáž přerušená a vykonaná analýza rytmu srdce s ověřením účinnosti předcházejícího výboje.
Většina srdečních zástav u dospělých (80–90 %) je způsobená
komorovou fibrilací. Včasná defibrilace je léčebným zásahem a výrazně napomáhá k přežití pacientů postižených náhlou srdeční příhodou.

Primární příčiny zástavy srdce jsou:
- akutní infarkt myokardu;
- maligní arytmie;
- onemocnění koronárních tepen;
- úraz elektrickým proudem;
- podchlazení;
- topení;
- některé typy otrav;
- úrazy a jiné.

Sekundární příčiny zástavy srdce, ke kterým dochází po primární zástavě dýchání, mohou být:
- dušení z různých příčin;
- úrazy;
- závažné poruchy rovnováhy vnitřního prostředí.

V těchto případech je nutná neodkladná resuscitace laická nebo odborná lékařská a o přežití a kvalitě života rozhoduje:
-> včasné zahájení kardiopulmonální resuscitace (KPR) laikem hned (nebo aspoň do 1 – 3 minut);
-> včasné podání defibrilačního výboje laikem (hned nebo aspoň do 1–3 minut);
-> včasné přivolání Zdravotní záchranné služby (ZZS) a umožnění rychlého přístupu k postiženému.

Kardiopulmonální resuscitace podporuje ventilaci plic a krevní oběh, ale sama o sobě nevede ke změně komorové fibrilace na normální sinusový rytmus.
Obnovit normální sinusový rytmus znamená mít během několika minut k dispozici defibrilátor a defibrilovat.
O úspěchu defibrilace rozhoduje především
ČASOVÝ ÚSEK od vzniku fibrilace do podání defibrilačního léčebného výboje, protože každá minuta zdržení zhoršuje pravděpodobnost přežití o 7–10 %.

V praxi nemůžeme po 11–12 minutě už téměř žádného postiženého defibrilovat. Další podmínkou úspěšnosti defibrilace, je aspoň minimální předcházející prokrvení srdečního svalu dostatečně vykonávanou kardiopulmonální resuscitací.
Defibrilátor je přístroj generující definovaný elektrický proud, který při průchodu srdcem najednou depolarizuje celý myokard a umožní obnovení normální elektrické aktivity.
Díky
automatizovaným externím defibrilátorům (AED) je v případě jejich dostupnosti zařazená defibrilace do základní neodkladné resuscitace (BLS). Jejich zavedení pro základní neodkladnou resuscitaci nezbavuje laiky nutnosti vzdělávání v postupech A, B, C. Výuka postupů A, B, C musí být prioritou, ale využití AED je přínosem.