První pomoc

19.1 Etiologie

19.1 Etiologie
 
 
Mimořádná událost je stav, při němž dochází k nahromadění, úbytku nebo uvolnění hmot či energií a sil, které působí ničivě na obyvatelstvo, majetek, životní prostředí, společenské vztahy a ekonomickou rovnováhu.
Živelná pohroma je neovladatelná mimořádná událost vzniklá v důsledku působení přírodních sil.
Havárie je mimořádná událost vzniklá v souvislosti s provozem technických zařízení a budov, výrobou, zpracováním, skladováním, užitím nebo přepravou nebezpečných látek.
Katastrofa je náhle vzniklá mimořádná událost velkého rozsahu. Podle WHO se definuje usmrcením 20 osob, ovlivněním životů 100 osob a škodou 10 mil. USD.
Hromadné neštěstí je mimořádná událost s větším počtem zasažených:
HN nehoda – postižených 2-5 osob;
HN omezené – postižených do 10 osob (z toho jeden raněný je v kritickém stavu)
HN rozsáhlejší – do 50 osob (je postiženo více než 10 lidí)
HN katastrofa – nad 50 osob.
Krizový stav je právní stav vyhlášený na určitém území příslušnými orgány státní správy nebo místní samosprávy k řešení krizové situace.
Nouzový stav vyhlašuje vláda ČR v případech, kdy jsou ohroženy zdraví, životy a majetek občanů, bezpečnost a pořádek. Nejdéle na dobu 30 dní.
 
Příčiny hromadných neštěstí přírodní:
- sopečná činnost;
- vichřice, hurikány, cyklony apod.;
- zemětřesení, sesuvy půdy;
- požáry;
- povodně;
- laviny;
- mrazy;
- vedra;
- epidemie.
 
Příčiny hromadných neštěstí antropogenní (způsobené člověkem):
- dopravní nehody;
- výbuchy, požáry;
- výroba nebezpečných látek a jejich transport;
- zřícení staveb;
- metro, tunely;
- terorizmus;
- ekonomické krize;
- hromadné akce – koncerty, fotbal;
- demonstrace, stávky;
- přerušená dodávka energií;
- zamoření vody.
 
Nejčastější postižení lidí při hromadném neštěstí je mechanické, psychické, tepelné, infekční, radiační, chemické a toxické.
Mezi nejčastější nedostatky při likvidaci následků hromadného neštěstí zdravotním záchranným systémem patří:
- nízká úroveň poskytované laické první pomoci;
- přecenění rychlosti odsunu na úkor kvality ošetření;
- neprofesionální chování první posádky na místě neštěstí – organizace, komunikace, odhad;
- nedostatek lékařů a záchranářů v časné fázi;
- živelný odsun bez třídění a první pomoci;
- nesprávné směřování do nemocnic (neberou se v úvahu léčebné možnosti a kapacita nemocnice);
- není vedena dokumentace (visačky HN);
- absentuje souhra týmů záchranných systémů;
- chybí potraviny pro ošetřující personál.