Radiologie_a_nuklearni_medicina

2.2 Skiaskopie

2.2 Skiaskopie
 
 
Skiaskopie znamená kontinuální přímé vizuální pozorování obrazu objektu. Na rozdíl od skiagrafie umožňuje skiaskopie sledování funkce orgánů. RTG záření, které prochází vyšetřovaným pacientem, dopadá na skiaskopický štít, který obsahuje luminiscenční látku, která přeměňuje dopadající RTG záření na viditelné světlo. Původně vznikal obraz přímo na fluorescenčním štítě, avšak vzhledem k vysoké radiační zátěži vyšetřujícího rentgenologa, a též pacienta, se od ní již ustoupilo. Dnes používaná nepřímá skiaskopie se provádí na přístrojích vybavených zesilovačem obrazu a elektronickým snímáním obrazu, na moderních skiaskopických zařízeních využíváme přímého digitálního snímání obrazu se všemi výhodami digitálního zpracování.

Skiaskopie se používá zejména k vyšetřování dynamických dějů při vyšetřování orgánů gastrointestinálního traktu, při angiografických vyšetření a intervenčních výkonech, kdy je potřeba vizuální kontrola a navigace při výkonech prováděných uvnitř organismu, jako je zavádění různých sond a katetrů, implantace kardiostimulátorů, koronární angioplastika, zavádění stentů atp.
Pro skiaskopická vyšetření využíváme sklopné stěny nebo speciálního přístroje pro vyšetřování na operačním sálu, C-ramene, kdy rentgenka a protilehlý zobrazovací detekční systém jsou namontovány na speciálním stojanu tvaru písmene "C". Toto rameno se dá pomocí elektromotorků natáčet do různých úhlů, což umožňuje kvalitní zobrazení v různých projekcích.
 
Obrázek č. 2 Skiaskopická sklopná stěna
Zdroj: propagační materiál Toshiba
  
Obrázek č. 3 C rameno pro skiaskopii na sále, sterilní krytí přístroje
Zdroj: propagační materiál Toshiba
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše