Radiologie_a_nuklearni_medicina

3.2.4 Rozdělení kontrastních látek podle ionizačních (disociačních) účinků

3.2.4 Rozdělení kontrastních látek podle ionizačních (disociačních) účinků
 
 
Podle ionizačních účinků se kontrastní látky dělí na kontrastní látky ionické a neionické.
 
Ionické kontrastní látky disociují ve vodném roztoku na anionty nesoucí kontrastní jod a kationty, což vede ke změně základní fyziologické chemické reakce. Rozlišujeme ionické monomery a dimery.
- Ionické monomery jsou charakterizované jedním trijodobenzenovým jádrem, které obsahuje jednu karboxylovou skupinu (COONa, COOMegl), nejužívanější z nich je Telebrix.
- Ionické dimery jsou charakterizované dvěma trijodobenzenovými jádry spojené uhlíkovým můstkem, jedna trijodobenzenová skupina nese karboxylovou skupinu.
 
Neionické kontrastní látky nedisociují ve vodném roztoku, jsou proto pacienty lépe tolerovány, nevýhodou je ale vyšší cena. Rozpustnost ve vodě je dána přítomností hydroxylové skupiny (OH). Rozlišujeme opět neionické monomery a dimery.
- Neionické monomery jsou charakterizované jedním triiodobenzenovým jádrem nesoucím více než tři hydroxylové skupiny, které jsou bez ionizujících karboxylových skupin. Patří sem většina dnes používaných kontrastních látek (Ultravist, Optiray atp.)
 
- Neionické dimery jsou charakterizované dvěma triiodobenzenovými jádry spojené uhlíkovým můstkem, nesoucími několik hydroxylových skupin, bez ionizující skupiny. Jediným zástupcem na trhu je Visipaque.
 
Obrázek č. 3.1 Kategorie kontrastních látek (I – jod, R - hydroxylová skupina, COO – karboxylová skupina)
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše