Radiologie_a_nuklearni_medicina

2.4.1 Vlastnosti ultrazvukového vlnění

2.4.1 Vlastnosti ultrazvukového vlnění
 
 
Ultrazvuk je mechanické vlnění. Vlnění je fyzikální děj, při kterém se přenáší energie, vzniká v látkách všech skupenství a jeho příčinou je existence vazebných sil mezi atomy a molekulami prostředí, kterým se vlnění šíří. Kmitání jedné částice se vzájemnou vazbou přenáší na další částici, čímž vzniká vlna. Nastává deformace prostředí, která se šíří tuhým, kapalným nebo plynným médiem. Vlnění s frekvencí menší než 16 Hz se nazývá infrazvuk, který vzniká například při šíření otřesů půdy při zemětřesení, v rozmezí od 16 Hz do 16 kHz se nachází oblast slyšitelného zvuku, a od 16 kHz do 10 GHz je oblast ultrazvuku. Infrazvuk ani ultrazvuk sluchový orgán člověka neregistruje. V lékařské diagnostice se většinou užívá ultrazvukového vlnění s frekvencí od 1 do 10 MHz. Při těchto frekvencích nemá ultrazvuk prokázané nežádoucí účinky na organismus. Ultrazvukové vlny se nejlépe šíří v kapalinách, zatímco v pevných látkách a plynech jsou výrazně tlumeny. Proto prakticky nelze vyšetřit orgány uložené za skeletem nebo překryté plynem. Z tohoto důvodu při vyšetření na kůži aplikujeme kontaktní gel, který odstraní vzduch mezi kůží a vyšetřovací ultrazvukovou sondou.

Ultrazvuk můžeme kromě diagnostiky užít i v místní léčbě. Při ní se používají nejčastěji přístroje o frekvenci 0,8-1 MHz při expozici nejčastěji 10 minut. Mezi léčebné účinky ultrazvuku patří zejména hloubkový tepelný účinek, tišení bolesti, uvolnění dlouhotrvajícího lokálního svalového napětí, zvýšení místního krevního oběhu a zvýšení metabolismu. Této léčby se používá především u kloubních a nervových zánětů. A například v zubním lékařství se ultrazvuk využívá k odstraňování zubního kamene.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše