Radiologie_a_nuklearni_medicina

2.7 Nukleární medicína

2.7 Nukleární medicína
 
 
 
Nukleární medicína je lékařský obor, který se zabývá diagnostikou a léčbou pomocí umělých radionuklidů (radiofarmak). Tato farmaka aplikujeme přímo do těla pacienta, zdrojem záření je tudíž pacient. Radionuklidy vstupují do metabolismu a distribuují se v organismu podle farmakokinetiky daného radioindikátoru. Zabudovaný radionuklid svým vyzařováním umožňuje buď zevní detekci distribuce této látky nebo sledování jeho množství v odebraných vzorcích biologických tekutin, většinou krve nebo moče. V případě terapie pak záření radionuklidu vyvolává biologické účinky ve tkáni, v které se radiofarmakum akumuluje. Radiofarmaka získáváme různými způsoby, většinou v jaderných reaktorech, urychlovačích částic a generátorových systémech. Byla vyvinuta řada radiofarmak, která emitují záření gama. Mezi nejpoužívanější patří izotopy 99mTc, 131I, 201Tl, 81mKr. V cyklotronech se vyrábějí pozitronové zářiče, které používáme k vyšetřování pomocí pozitronové emisní tomografie (PET). Tato radiofarmaka mají krátký poločas rozpadu, proto cyklotron musí být umístěn v blízkosti pracoviště PET. Mezi nejpoužívanější pozitronové zářiče patří 18F-fluorodeoxyglukóza, podstatně méně významné jsou 11C glukóza, 15O molekulární kyslík a 15O oxid uhelnatý.
Distribuce radiofarmaka určuje konkrétní fyziologický či patologický stav nebo funkci příslušných orgánů a tkání. K získání obrazů prostorového rozložení radiofarmaka slouží metoda zvaná scintigrafie.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše