Radiologie_a_nuklearni_medicina

3.4 Kontrastní látky pro magnetickou rezonanci

3.4 Kontrastní látky pro magnetickou rezonanci
 
 
Pro doplňující kontrastní vyšetření v MR diagnostice využíváme dvou typů kontrastních látek:
Nejčastěji používáme paramagnetické kontrastní látky, což jsou ve vodě rozpustné cheláty obsahující gadolinium. Tyto preparáty mění magnetické poměry ve svém okolí, což vede ke zkrácení relaxačního času T1, a tudíž k zesílení signálu této tkáně. Ta tkáň, ve které se nachází paramagnetická kontrastní látka, je T1 hypersignální, po podání této kontrastní látky se tudíž provádějí T1 vážené sekvence. Použití paramagnetických kontrastních látek je široké a závisí na předpokládané diagnóze. Často se podávají při vyšetření centrální nervové soustavy z důvodu jejich schopnosti pronikat poškozenou hematoencefalickou bariérou, využívají se však i pro diferenciální diagnostiku patologických lézí v kterékoliv tkáni. Další velkou indikační skupinu tvoří angiografická zobrazení renálních tepen, karotid a končetinových tepen. Mezi nejznámější zástupce gadoliniových kontrastních látek patří Magnevist, Omniscan, Dotarem, MultiHance atp.
Druhou skupinou kontrastních látek pro magnetickou rezonanci jsou tzv. superparamagnetické kontrastní látky, které jsou na rozdíl od paramagnetických látek látky pevné, a do těla je zavádíme ve formě suspenzí.  Obsahují částice oxidů železa. Jsou mimořádně účinné a navozují silný signál změny i v těch nejmenších koncentracích. Hlavní efekt těchto kontrastních látek je ovlivnění T2 relaxačního času. Tyto T2 vážené kontrastní látky používáme k MR vyšetření jater, sleziny, lymfatických uzlin nebo kostní dřeně.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše