Radiologie_a_nuklearni_medicina

3.2.5 Rozdělení kontrastních látek podle osmolality

3.2.5 Rozdělení kontrastních látek podle osmolality 
 
 
Osmolalita vyjadřuje počet částic rozpuštěných v jednom litru roztoku. Čím je počet částic v roztoku vyšší, tím je osmolalita vyšší, a vedlejší účinky jsou tudíž častější.
 
Podle osmolality se kontrastní látky dělí na:
izoosmolární (280 – 290 mosm/kg) ………. neionické dimery
nízkoosmolární (600 – 1000 mosm/kg)…… neionické monomery
hyperosmolární (1500 – 2000 mosm/kg)…. ionické monomery
 
Pokud srovnáme osmolalitu kontrastních látek s osmolalitou krve (290 mosm/kg), je u všech kontrastních látek, s výjimkou neionických dimerů, osmolalita vyšší. S tím je i spojeno vyšší riziko nežádoucích reakcí. Nejvyšší osmolalitu vykazují ionické monomery, nejnižší neionické dimery. Nejméně rizikové je tedy podávání neionických dimerních kontrastních látek. Ty jsou ale nejdražší, proto dnes nejužívanějšími kontrastními látkami jsou neionické monomerní kontrastní látky.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše