Radiologie_a_nuklearni_medicina

5.3 Ultrasonografie hrudníku

5.3 Ultrasonografie hrudníku
 
 
 
Základní limitací ultrasonografie hrudníku je skelet a také vzduch v plicním parenchymu, výjimku tvoří ultrasonografie prsů. Orgány hrudníku vyšetřujeme u dospělých pacientů zejména přes mezižeberní prostory, možný je i přístup supraklavikulární, transdiafragmatický a u dětí transsternální a parasternální. Používáme sondu o frekvenci většinou 3,5 –7,5 MHz, u vyšetření prsu 10 MHz.
Příprava k ultrazvukovému vyšetření hrudníku není žádná.
Pomocí ultrazvuku není možné zobrazit změny ve vzduchem vyplněné plicní tkáni, pokud je však vzdušný plicní parenchym nahrazen měkkou tkání nebo tekutinou, je tato metoda velmi přínosná. Ultrasonografii používáme pro zobrazení prsou, hrudní stěny a patologie pleury, plicního parenchymu, bránice a podbráničních prostor, posouzení pohyblivosti bránice a u dětí i k zobrazení mediastina. Ultrazvuk zobrazí expanze hrudní stěny, jakými jsou hematomy, abscesy, benigní a maligní tumory. Dokáže posoudit strukturu a ohraničení léze, prorůstání do hrudní stěny a její vaskularizaci. Umožňuje odlišit tekutinu od solidního tumoru, používá se též při sledování výpotků či při jejich cílených punkcí a drenážích, dalšími indikacemi je zobrazení oblasti horní hrudní apertury, zejména retrosternální strumy, zobrazení cév a uzlin v této oblasti a u dětí i zhodnocení brzlíku, což má význam v odlišení thymu od jiných expanzí mediastina. Největší indikační skupinou ultrasonografie hrudníku je zobrazení srdce, tato metoda se nazývá echokardiografie.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše