Radiologie_a_nuklearni_medicina

12.5.5 Hypertermie

12.5.5 Hypertermie

Jde o léčbu supranormálními teplotami, tj. teplotami 41–45 °C. Hypertermie se proto používá, aby se zvýšila citlivost nádorových buněk k působení jiných léčebných metod (radioterapie, chemoterapie). Při spojení s radioterapií se projevuje radiosenzitivizující efekt redukcí reparačních mechanismů ze subletálního radiačního poškození. Nejvíce termosenzitivní jsou buňky ve fázi S a G0 , buňky s nedostatečným krevním zásobením a hypoxií. Místa na periferii tumoru jsou dobře zásobena krví – jsou radiosenzitivní, ale termorezistentní. Na tom je založen komplementární efekt ionizujícího záření a hypertermie. Nejvíce využívána je varianta ozáření a následné hypertermie asi na 4 hodiny, kdy je senzibilizační účinek hypertermie sice menší, ale využije se většího rozdílu mezi nádorovou a zdravou tkání. Termoterapie aplikuje 1–2 krát týdně, protože se po ohřevu vyvíjí termotolerance, která se projevuje odolností buněk za teploty nad 41 ºC a trvá 48–72 hodin.

Mezi metody lokální patří:

- regionální perfuse ohřívanou krví;

- regionální lázně;

- instalace horké tekutiny do dutinových orgánů;

- lokální aplikace ultrazvuku, radiofrekvence a mikrovln.

Mezi indikace hypertermie patří:

- rozpadlé kožní nádory, infikované, zánětlivé, anoxické;

- sarkomy do 4 cm hloubky;

- melanoblastomy;

- lentikulární metastasy po ozáření;

- recidivy v ozářeném terénu.

Kontraindikacemi jsou: