Paliativni_pece
2.8 Přístupy k posuzování výsledků v paliativní péči
2.8 Přístupy k posuzování výsledků v paliativní péči
Se zaváděním klinického režimu a postupů založených na empirických faktech nastala potřeba věcného a přesného posuzování (z angl. assessment) výsledků péče vzhledem ke zkušenostem pacientů. Posuzování potřeb pacienta a rodiny je proto pokládáno za jeden z nejdůležitějších aspektů multidisciplinárního přístupu k pacientům s potřebou paliativní péče.
Posuzování v paliativní péči obecně provádí všichni odborníci zdravotní péče. V rámci ošetřovatelství se tradičně uchylují k systematickým, ale převážně nestrukturovaným přístupům, jejichž součástí je často ošetřovatelský model péče. Aby však mohl ošetřovatel takovéto hodnocení provádět, musí být vybaven rozsáhlými znalostmi o dopadu pokročilé choroby na pacienta a rodinu a musí být schopen rozeznat potenciální a aktuální zdravotní potřeby pacientů a jejich rodin. Jakmile je takovéto důkladné hodnocení potřeb provedeno, ošetřovatel ve spolupráci s multidisciplinárním týmem může plánovat a realizovat přiměřenou péči. Cíle nebo výsledky poskytované péče pak mohou být hodnoceny. To se často děje prostřednictvím hodnocení dopadu péče na výsledky pacienta, jako je zmírnění symptomů nebo kvalita života. Tato praxe se opírá o několik základních pojmů (Tab. 1).
Tab. 1 Základní pojmy, z nichž vychází ošetřovatelské posuzování v paliativní péči
· Dynamický |
· Individualizovaný |
· Zaměřený na pacienta a rodinu |
· Celostní |
· Terapeutický |
· Citlivý a přiměřený potřebám pacienta/rodiny |
· Komplexní |
· Kontextuální |
· Poskytující spolehlivé a platné informace |
· Založený na empirických faktech |
· Zaměřený na proces a výsledky péče |
Posuzování potřeb je prvním stadiem „ošetřovatelského procesu“, které má umožnit systematičtější přístup k ošetřovatelské péči. Je důležité si uvědomit, že posuzování není samotným krokem v poskytování ošetřovatelské péče, ale dynamickým procesem. V paliativní péči se mohou zdravotní problémy pacientů rychle měnit, což vyžaduje, aby ošetřovatelé byli citliví, flexibilní a kreativní a jednali na základě dalšího posuzování návazných potřeb pacienta. Jejich posuzování by se navíc nemělo omezovat jen na pouhé posouzení symptomů, stavu funkcí organismu a jiných fyzických problémů souvisejících s terminálním onemocněním. Rozpoznání komplexity a rozdílů v prožívání každého jednotlivce závisí na takovém procesu posuzování, který umožňuje plně prozkoumat širší kontext sociálních, emočních, kulturních a duchovních potřeb pacientů.