Paliativni_pece

2.6.4 Opětovný výskyt nemoci

2.6.4 Opětovný výskyt nemoci
 
  
Když období přechodu vyústí do nutnosti čelit blížící se smrti, dochází k naprosté změně v sociálním životě člověka, v jeho vztazích, v rodinném i pracovním životě stejně jako v jeho rolích a závazcích. Existuje mnoho pojednání o tom, že uvažovat o perspektivě předčasného úmrtí je silně stresující, ale příčinou ještě většího stresu je proces umírání – vyhlídka na závislost, pomalý úpadek, sociální vyloučení. Hlavním úkolem v tomhle stadiu života je hledání významu, tj. zařadit svou zkušenost „do kontextu zmatku a vytrvat“, nalézt spojení mezi svým vnitřním spirituálním „já“, spojení s jinými nebo s přírodou. Každodenní život se stává zdrojem závažných starostí a cíl každého dne se může měnit podle toho, jak člověk pociťuje dopady progrese choroby. Tato fáze je považována za stadium, kdy je vhodné diskutovat o přechodu k paliativní péči.
 
V ideálním případě by měl být přechod od aktivní léčby k paliativní péči postupný, vždy po určitém časovém úseku, a ke každému kroku při rozhodování by se měl mít možnost vyjádřit jak sám nemocný, tak další zúčastnění. Zdravotníci by člověka na této cestě měli provázet a pomáhat mu vyjádřit nejistotu, zásobovat ho podle potřeby informacemi a pomoci mu přizpůsobit se měnícím se okolnostem.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše