Paliativni_pece

3.4.1 Podpora pacientů

3.4.1 Podpora pacientů
 
  
Když je pacientovi řečeno, že jeho nemoc je nevyléčitelná, obvykle vykazuje typickou emoční reakci. Nastává u něj období duševního otřesu a pochybností, po němž následuje období zmatků, úzkosti, podrážděnosti, změn chuti k jídlu a poruch spánku. Je narušena pacientova soustředěnost na všední úkoly a mohou na něho dotírat myšlenky na diagnózu a obavy z budoucnosti. Hněvá se, že mu bude zkrácen život a že má ztratit naděje a sny do budoucnosti. S podporou rodiny a přátel tyto symptomy během týdne až deseti dnů vymizí.
 
Obecně panuje shoda, že všichni pacienti se smrtelnými chorobami by se měli dozvědět pravdivé informace a pacienti s nevyléčitelnou rakovinou obvykle takové informace dostávají. V případě jiných chorob to však platit nemusí a existují zde velké kulturní rozdíly. Lékaři a ošetřovatelé mohou při sdělování diagnózy pacientovi pomáhat tím, že mu poskytnou informace, a což je ještě důležitější, ujistí ho, že ho neopustí a že nezemře v bolestech a úzkosti. Ať je už však taková podpora jakkoli prospěšná, u značného počtu pacientů se jejich stresové stavy stupňují. Jsou to pacienti, kteří vykazují prožitky úzkosti nebo rozvoj depresivního onemocnění. Lze se domnívat, že u pacientů s malou sociální oporou se budou dále rozvíjet psychické poruchy daleko pravděpodobněji než u těch, kteří nacházejí velkou oporu v rodině a přátelích.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše