Paliativni_pece

3.7.5 Aktivní ukončení života

3.7.5 Aktivní ukončení života
 
  
Nejspornější forma lékařského zásahu zkracujícího život se označuje jako „aktivní ukončení života“. Na rozdíl od různých podob kontroly bolesti a symptomů (kde je zkrácení života vzácným vedlejším účinkem), mají všechny formy aktivního ukončení života už z definice za cíl přivodit zkrácení nebo konec života. Účelem tohoto zásahu a záměrem člověka, který jej provádí, je právě ukončení pacientova života.
 
Aktivní ukončení života může mít tři různé formy, v nichž pouze jedna se označuje jako eutanázie. Na první formě, eutanázii, je specifické to, že definitivně usmrcující zásah provádí někdo jiný. To znamená, že když se pacient zabije sám (například tím, že polyká určité medikamenty), slovo eutanázie se neužívá. Další zvláštností eutanázie je to, že k ní dochází na pacientovu žádost. To samozřejmě předpokládá, že pacient je takové žádosti schopen (někdy může k eutanázii dojít na základě nikoli bezprostřední žádosti, ale dřívější žádosti, sepsané za jasného vědomí.
Rozdíl mezi eutanázií a asistovanou sebevraždou nespočívá ve skutečnosti, že eutanázie se aplikuje v případech smrtelně nemocných pacientů, kdežto asistovaná sebevražda v případě pacientů, kteří nemají smrtelnou chorobu (například kvadruplegický pacient s normální očekávanou délkou života, pro kterého je však život už nadále nesnesitelný). Jediný rozdíl představuje to, že v případě eutanázie provede definitivní usmrcující zásah někdo jiný, kdežto u asistované sebevraždy vykoná tento akt pacient sám.
 
Třetí forma aktivního ukončení života zahrnuje ty případy, kdy je smrt výsledkem záměrného podání usmrcující medikace, aniž o ně pacient požádal.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše