Paliativni_pece

2.1.3 Směrování paliativní péče

2.1.3 Směrování paliativní péče
 
 
V současnosti se debatuje o tom, zda by se služby paliativní péče měly soustředit na terminální péči, nebo zda by měly rozšířit svůj záběr o pacienty v ranějších stadiích nemoci. Úspěch raného „hospicového“ období spočíval pravděpodobně v tom, že mělo jasný cíl ve zvyšování kvality života na jeho úplném konci, zvláště pro nemocné s rakovinou. Výhodou tohoto přístupu je, že dobře využívá omezené zdroje a lékaři rozvíjejí své specifické dovednosti v kontrole těžkých symptomů doprovázejících fázi umírání. Odborníci mohou navíc koncentrovat své úsilí na vyřešení psychosociálních a duchovních potíží pacientů a podporu členů rodiny. Nevýhodou nabídky služeb jen těm, jimž bezprostředně hrozí smrt, je to, že takovou prognózu je velmi obtížné stanovit. Lidé, kteří spějí rychle k smrti, mohou být opomenuti a ti, jejichž smrtelná nemoc se velmi protahuje, mohou vyčerpat zdroje některých charitativních služeb. Model paliativní péče zdůrazňuje podpůrnou roli lékařů a sociálních pracovníků v průběhu nemoci. Tento model, pravděpodobně odvozený z lékařské praxe, tvrdí, že hlavní prioritou je kontrola symptomů.
 
V současnosti existuje daleko více zavedených možností lékařské intervence, než bylo dostupných v raných dobách hospicové péče. Např. nitrožilní výživa, která revolucionizovala způsob léčby, může být zavedena i těm, kteří jsou v pokročilém stadiu nemoci. Její užití se stalo naprosto běžným v mnoha kontextech paliativní péče, protože nabízí mnoho výhod lidem, kteří nemohou užívat léky perorálně. Přínos modelu podpůrné péče spočívá v tom, že odborné lékařské a ošetřovatelské zákroky při kontrole symptomů se neomezují jen na jedno období pacientova života (konečné stadium), takže utrpení pacientů lze zmírňovat ve všech stadiích onemocnění. Se zpřístupněním specializované paliativní péče pacientům, jejichž nemoc je v ranějších stadiích, vyvstávají otázky ohledně dostupnosti financí a zdrojů a jejich optimálního využití.