Paliativni_pece

3.6.5 Předjímající smutek

3.6.5 Předjímající smutek
 
  
Emoční konflikty se mohou prohloubit, když se zdá, že pacienti svou nemoc navzdory stanovené prognóze přežívají. V takovém případě si členové rodiny řeknou sbohem příliš brzy, a to buď proto, že prognóza byla špatně stanovená, nebo proto, že obě strany už vyčerpalo přehrávat scénu u smrtelné postele v předjímání odchodu, který nenastal. Žádná ze stran pak neví, jak se chovat, protože všechno už bylo řečeno a kruh se uzavřel. Pacienti se mohou cítit podvedeni a zlobit se, že předčasně zpřetrhali vazby a vzdali se svých rolí, a pečující, které už jejich pečovatelská role vyčerpává, ji nakonec opouštějí, aby zachránili vztahy s jinými členy rodiny, v nichž narůstá pocit, že jsou opomíjeni a opuštěni a že přišli o všechnu náklonnost. To může vést k předjímajícímu smutku – jak se pečující a pacienti přizpůsobují ztrátě, prožívají fáze smutku dřív, než nastane smrt.
 
Existují různé názory na to, do jaké míry pacienti a pečující želí aktuální ztráty nebo nějaké změny do budoucna, již pro sebe předjímají. I když není pochyb o tom, že se pacienti trápí nad aktuálními ztrátami v podobě změněného zdravotního stavu nebo osobního statusu, uvádí se také, že předem naříkají i nad ztrátami budoucími. Zatímco pečující se bojí, že budou opuštěni a zůstanou sami, pacienti se obávají smrti a umírání.